Petruška Šustrová: Majetek církví

V úterý se má v Poslanecké sněmovně projednávat zákon o majetkovém vyrovnání církví a někteří poslanci za ODS vyjadřují výhrady - jinými slovy naznačují, že by zákon také mohl neprojít.

Mluví se i o tom, že vláda se k návrhu zákona rozhoupala na základě dohody - vy nám pomůžete zvolit prezidentem Václava Klause a my se „vám" odměníme tím, že se konečně vypořádáme s církvemi. Nevím a nehodlám posuzovat, zda taková dohoda existovala, a tím méně hodnotit, zda by byla „nemravná".

Předpokládala by však, že o majetek církví jde jen lidovcům, kteří jsou běžně - a ne zrovna správně - vnímáni jako strana spjatá s náboženstvím, či lépe řečeno s katolicismem. Jenže tak to není: lidovce samozřejmě ctí, že problém církevního majetku připomínají. Představa, že to dělají, aby si u církevní hierarchie, či dokonce u Pána Boha šplhli, je samozřejmě směšná. A nejsou to jen lidovci, kdo si ve vládě uvědomuje, že je nezbytné ten nepříjemný problém už nějak vyřešit.

Problém se neomezuje na morální rovinu, na pouhé heslo, že co bylo ukradeno, má být vráceno. I když morální rovinu v žádném případě pomíjet nelze, je každému soudnému člověku jasné, že jsou případy, kdy to, co bylo ukradeno, prostě vrátit nelze: to je i tento případ, a proto také jednání o náhradě.

Vedle morální roviny je zde však palčivý právní zádrhel: při vracení majetku církvím po roce 1989 totiž v roce 1992 vstoupil v platnost takzvaný blokační paragraf, který státu brání disponovat s majetkem, jejž si církve nárokují. Občas se porušuje - a případná žaloba církví ve Štrasburku je předem vyhraná, státní úřad nemůže a nesmí porušovat zákony, a kromě toho evropské instituce návrat majetku církvím výslovně doporučily.

Dále má problém rovinu politickou - a nemyslím politikaření, které se kolem chystaného zákona vede, ale skutečnou dlouhodobou a koncepční politiku. Ta velí, aby se církve od státu odloučily, aby duchovní nebyli placeni ze státní kasy, jak tomu bylo za komunismu.

Církve z principu nemají do politiky vstupovat, jejich úloha je zcela jiná. A právě k naplnění této úlohy nezbytně potřebují být také finančně samostatné. Jejich prvním úkolem samozřejmě je hlásat Boží slovo - ale mají také jiné úkoly, především vzdělávací a charitativní činnost. Kdo měl někdy příležitost srovnat třeba poměry v léčebně dlouhodobě nemocných s tím, jak to vypadá v církevním hospicu, ví, o čem je řeč.

Vypořádání církevního majetku je tedy důležitý - a dosti jednoduchý - společenský problém, který se odkládá už sedmnáct let. A nepostřehla jsem v  politikářských sporech, které se kolem něj vedou, ani zmínku, že peníze vydané ze státní kasy ušetří téže kase jiné peníze - platy duchovních.

Ilustrační foto: Petra Mášová