Očima Marka Přibila
Rath jako kafemlejnek, či advokát slušnosti?

Česká pravice se snaží lidem naznačit: Podporujeme ty úspěšné z vás. Je to jako na závodišti: kdo vyhraje, dostane medaili, kdo prohraje, měl by víc trénovat či se v lepším případě odklidit do zapomnění mezi anonymní výrobní masu, jež je tu přece proto, aby sloužila vítězům a vzhlížela k nim.

Česká levice zase říká: buďme na úkor úspěšných s neúspěšnými solidární, vždyť mají třeba handicap, jenž jim soutěžit nedovolí. Buďme sociálně citliví k těm, kteří si již své odsportovali, a dopřejme jim možnost důstojně dožít.

Ale všechno je jinak. Ukazují to kauzy z poslední doby. Pravice i levice hrají s občany nečistou hru, neboť jim jde v konečném důsledku vždy jen o vlastní prospěch - neexistuje žádný fair play závod a škola stále není víc než banka, jak kdysi sliboval Miloš Zeman. Jde tu jen o to, aby strany dohodily svým kmotrům kšeft ve formě lukrativních zakázek. Z těch aby obdržely všimné, ať na kampaň, budování mocenských pozic či pro obohacení jednotlivců. A levice i pravice často pracují pro tytéž pány a vymlouvají se, že tím drží nad vodou tuzemskou ekonomiku, přičemž ta je drancována.

Lidé dneska žijí v zajetí nespočtu klamů a reality show. Jednou z nich je ta politická, jejíž hlavním aktérem se zítra stane exhejtman David Rath. Popíše v přímém přenosu ve sněmovně systém, jak v Česku probíhá obohacování na úkor daňových poplatníků i Evropské unie? Určí konkrétní projekty, jež se tunelovaly, a konkrétní tuneláře z řad levice, pravice a firem? Dá tím národu i policii návod, jak zajistit důkazy a tyto zlořády zlikvidovat?

Zvolí-li Rath tuto variantu č. 1, leckdo smekne klobouk už jen proto, že se zcela oddělá, byť ve znamení záchrany slušnosti (účelovém) - současný systém, který vadí snad každému spořádanému občanovi, lze totiž narušit jen tím, že bude veřejně odhalován, jak to jen jde.

Ano, bylo by to hezké, kdyby Rath řekl: Nešel jsem do politiky, abych se stal prodlouženou rukou mafie, ale nešlo to jinak, vážení poslanci, protože jsem se musel spojovat s lidmi, které jsem si nevybral. Vše začalo milimetrovými ústupky, pak přišly na řadu ty velké, až jsem se stal sám kmotrem. Nerad totiž sloužím, víte, a nerad poslouchám. A pak by spustil, až by z toho mrazilo, a novinové rotačky by týdny netiskly nic jiného.

Anebo snad Rath naopak tajně doufá, že jej systém, jemuž sám věrně sloužil, nehodí přes palubu docela nahého, a tudíž bude spíš jen opatrně přešlapovat kolem horké kaše a jako kafemlejnek opakovat známou frázi: Je to spiknutí politické konkurence! Stojí za tím Kubice! O odposleších jsme věděli, a proto jsme si dělali z policie legraci! Vždyť přece každý soudný člověk pochopí, že není normální, aby se doktor medicíny (na rozdíl od bakaláře) rozplýval nad penězi slovy: "Takový hezký penízky. Lesklý, takový žlutě, žlutě pěkný."

Jestliže se Rath chystá takto vykrucovat, bude to sice lidsky pochopitelné (kdo by se v takové situaci nepodělal), i když zároveň trapné. Jeho projev pak bude úplně k ničemu.

Myslím, že Rath, jenž jistě váhá nad oběma výše uvedenými variantami, zvolí po konzultaci s právníky možnost třetí. Spustí, jak to u nás v Česku chodí - zejména ve vládě -, a zároveň se bude bránit, že v jeho případě šlo o komplot. Rovněž ti z ČSSD, co se mají bát, vyčtou z jeho projevu mezi řádky vzkaz, aby se bát skutečně začali v případě, že ho potopí. Půjde o jeden z mnoha projevů, jež nám splynou s Rathovými předchozími. Jen s tím rozdílem, že bude poslední.