Očima Marka Přibila
Rathův roubík

Má-li ještě dneska někdo vůbec čas a chuť se zabývat úterní řečí Davida Ratha, možná si vzpomene na slovo "roubík". Řečník ho uvedl dvakrát.

"On tam vůbec nic neřekl. Vůbec nezmínil těch sedm milionů. Jak se k němu dostaly. Zda o nich věděl," je slyšet odevšad. Svatá pravda. Sedm milionů v tašce, již Rath nesl, hraje v celé kauze nejzásadnější roli. Právě z jejich přijetí je totiž obviněn. A exhejtman v úterý ve sněmovně opravdu nic nevysvětlil. Pouze konstatoval, že žádný úplatek nepřevzal, a ani nezopakoval historku o víně.

Ale na druhou stranu je nutno poznamenat, že Rath mluvil pod hrozbou koluzní vazby. Konkrétně paragrafů trestního řádu (68 a 72, třetích odstavců). Nemohl tedy ve vlastním zájmu hovořit o skutkových okolnostech - tedy sedmi milionech. Jestliže by tak učinil, zůstal by ve vazbě do konce celého trestního řízení.

Řečeno jinak: právníci mu podle všeho poradili, aby se vyhnul meritu věci, neboť by mu mohlo být vytknuto, že ovlivňuje či navádí svědky, čímž by se mu prodloužila vazba. Nicméně Rathovi by toto nehrozilo, kdyby mohl vystoupit jeho advokát (s Rathem si jistě rozdělili role i projevy). Ale ten nemohl. Pro vystoupení Adama Černého hlasovalo 75 poslanců, proti bylo 76.

O vině či nevině exministra zdravotnictví rozhodne soud (osobně se domnívám, že sedm milionů v tašce je prostě sedm miliónů v tašce). Nicméně nabízí se otázka (kromě té, jestli se měří všem stejným metrem, či otázky, proč Rathovi nebylo umožněno se seznámit s celým spisem, ale pouze s "torzem", jak naznačil), kdo ze zákonodárců, kteří mu ostře vytkli, že zapomněl na ony miliony, by na Rathově místě pod výše uvedenou hrozbou rozebíral skutkovou podstatu činu. Vždyť strávit jeden den ve vazební věznici, "je příliš dlouho z pohledu toho, jak krátké životy žijeme" (Rath, 5. 6. v Poslanecké sněmovně).