Očima Marka Přibila
Reforma VŠ? "Naštěstí" jen novela

Snad všechny sdělovací prostředky v zemi informovaly v pátek o této "mimořádné" události: "Rektoři se dohodli s ministrem. Reforma VŠ může po letech projít."

Ale reforma, to je přece celková přeměna, kdy jde o systémový děj ve společnosti spojený s dlouhodobou změnou stavu. České vysoké školy by si ji jistě zasloužily. Jenže naneštěstí reformu v podobě dvou nových zákonů připravoval véčkařský exministr školství Josef Dobeš, dnes "guru" pro sport. Neprošla. Díky bohu. Opatrný Dobešův nástupce Petr Fiala představil pouze návrh novely současného zákona. Zatím o něm moc nevíme.

I proto nejprve vzpomeňme, jak loni v Česku zuřila bitva o budoucnost vysokého školství, tím i celého národa na desetiletí dopředu. V centru bojů byl právě Dobeš, o jehož kompetenci pro řízení resortu si dělalo iluze stále méně lidí.

Ohňostroj protestů

Univerzity se podle věcného záměru zákona o vysokých školách, jak varovala akademická obec, měly stát jakousi orwellovskou líhní zaměstnanců pro firmy, jejichž zástupci by školy ovládali ve správních radách podobně jako lokální politikové. Na autonomii se zapomnělo, naopak měla být ohrožena.

Druhý navrhovaný zákon, šitý horkou jehlou, upravoval školné. Chyběly ale konečné výsledky klíčové studie dopadů jeho zavedení na studenty objednané ministerstvem. Scházela též exaktní analýza dopadů na státní rozpočet.

Zákon byl de facto jen o přesunu peněz k finančním ústavům na úkor škol - o sanaci bank v době ekonomické krize: za půjčky na školné by totiž bankám podle plánu ručil stát a platil by za studenty úroky v průběhu studia, což by při statisících lidí byly miliardy. Posluchače VŠ by nadto zákon svázal se soukromými finančními ústavy, jestliže by si vzali půjčku; zaváděl totiž povinnost, že student bude muset mít účet u jediné banky po dobu splácení, což by mohlo být klidně 20 let.

Konkrétní podklady chybí

Na přípravu shora uvedené podoby reformy mělo ministerstvo 91 milionů korun. Audit Evropské komise však odhalil, že přeplácelo "odborníky"; měsíčně si přišli v průměru na 114 471 korun. Proti ministerským zákonům a způsobu jejich projednávání (prý nezákonnému) stála rovněž akademická obec, a to nebývale sjednocena: v polistopadové historii šlo o nejsilnější protest českého vysokého školství proti vládní politice. Ministerstvo tak nakonec ustoupilo a připravilo (jak bylo již předesláno) jen novelu zákona. O reformě tedy nemůže být řeč.

Po zasedání České konference rektorů uvedl tento pátek její předseda a rektor Univerzity Karlovy Václav Hampl, že akademici se s ministerstvem domluvili například na novém systému akreditací nebo jmenování profesorů a docentů. Ministr Fiala avizoval, že jejich jmenování zůstane v nynější podobě; původně se uvažovalo, že by titul profesor a docent už neměly celostátní působnost, ale vztahovaly se jen ke konkrétní univerzitě.

Novela zavádí i takzvané kontraktové financování, díky němuž by měly mít univerzity od státu garantovanou určitou částku na několik let dopředu. Školy by se také měly profilovat buď jako výzkumné, vzdělávací nebo profesní. Bližší údaje a konkrétní podklady ale zatím chybějí. Návrh chce ministerstvo představit až na jaře.

Ospravedlnění existence

Ze školného, potažmo zápisného (jeho smyslem bylo podle Fialy odložené školné nahradit) zatím sešlo. Ke zpoplatnění studia premiér nedávno uvedl, že to není hlavní téma reformy vysokých škol.

Zápisné se mělo platit při vstupu do každého semestru po dobu pěti let studia. Výše částky není dosud známa. Mohlo tak jít o 2200, ale i třeba o dvacet tisíc korun. Rizikem přitom je, že ať už se stanoví jakákoli výše plateb, otevírá se prostor, aby v budoucnu byly výrazně a systematicky zvyšovány. Kastování na ty, kdo mohou studovat, protože mají peníze, a na ty, kdo nemohou, neboť mají hluboko do kapsy, současné koaliční strany na předvolebních billboardech (na rozdíl od podpory vzdělávání) opravdu neslibovaly. Nečasovi to možná konečně došlo.

Na jednu stranu lze tak hodnotit opatrný (až dojmologický) Fialův přístup k "reformě" kladně; vychází zřejmě z toho, jaké zkušenosti měly univerzity s Dobešem. Na stranu druhou je toho ale trochu málo, uvážíme-li zase, na kolik milionů už reforma vyšla a že se de facto připravuje deset let. Jinak řečeno: Mnoho povyku pro nic. Cílem této "reformy", zdá se, totiž pouze je, aby ministerstvo školství nějak ospravedlnilo právo na svoji existenci před vysokými školami.