Očima Martina Hekrdly
Samá voda, přihořívá...

Věci se začínají chvílemi jevit tak, že se jedna složka státní moci - policie a justice - utrhla ze řetězu a rozdává si to se systémem. Vezměme si třeba lobbismus, jenž patří k našemu svobodnému společenskému uspořádání stejně jako prostitutky k testosteronu. Už dávno některé státy to veleznámé "nejstarší řemeslo" legalizovaly - a pražští konšelé chtějí učinit stejný krok alespoň v okruhu své působnosti; Praha je holt matka měst (a každé má s jiným). Tak i lobbismus je v některých státech upraven zákonem. Marek Dalík, než ho zavřeli, vykonával sice nepříliš vážené, ale - v tom našem světě pečovaných míčků - kýžené povolání.

Je to stará profese. Slovo "lobby" v dnešním významu prý poprvé zaznělo v roce 1830, na samém úsvitu liberální éry. Jak potom postupně demokracie mohutněla a masověla, lobbisté se množili jako krysy; bylo totiž čím dál nezbytnější obcházet většinovou vůli voličů a prosazovat řadu zvláštních, menšinových zájmů. Jakože v zájmu společnosti...

Všem bylo od začátku jasné, že za takovou dřinu patří lobbistickým profesionálům odměna, provize, výslužka. Pravda, údajná dalíkovská půlmiliarda za čtrnáctimiliardový kontrakt je příliš. Ale kolik je tedy správně, aby ti lidé, jimiž se hemží sám slavný Brusel jako mršina červy, nebyli demotivováni? Musí to být víc, než stojí oprava ošoupaných podrážek lobbistů, lobbistek a lobbistčat. Co když tahle drsná živnost pod údery protikorupčních milicionářů zanikne?

A kdyby jen lobby! I po českých stavbařích se chce, aby třeli bídu s nouzí a vařili z vody, za co nejnižší cenu. Generální ředitel Metrostavu Pavel Pilát, jemuž se co chvíli propadal tunel Blanka, se zrovna svěřil novinářům, že "nízkonákladový" tlak na projektanty jde už "na hranu povolených norem a někdy i za ni". Zopakujme si to: "i za ni", čili za hranu povolených norem. Novináři shrnuli Pilátův názor do dlouhého titulku: "Chybí zdravý rozum. Nikdo nebude chtít nic rozhodnout ze strachu, že bude stíhán, a ekonomiku budou řídit soudy." (Euro 8. října). Pilát si opět myje ruce.

V tomtéž okamžiku se v časopise TÝDEN ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09) vyslovoval k zatčení svého prvního náměstka Vladimíra Šišky, který byl obviněn z úplatkářství a uvržen do vazby: "On nehledal žádnou výhodu pro sebe. On hledal co největší prospěch pro stát," řekl. Z čehož je třeba logicky vyvodit, že policie, státní zástupce a soud jednali - svým atakem na Drábkovo ministerstvo - v neprospěch státu. Tak to u "plukovníků a podplukovníků" (řekl o štábu kriminalistů premiér Petr Nečas) holt chodí. Už zase rozhodují o složení (nebo existenci?) vlády.

Ještě je v živé paměti, jak ministr financí Miroslav Kalousek bránil slovem, ba i tělem Vlastu Parkanovou před vydáním k trestnímu stíhání sněmovnou v kauze španělských letadel CASA. Dokonce prohlásil, že jde o "bezprecedentní policejní útok na demokratické rozhodovací mechanismy státu". A začal - vynechme telefony, pohrůžky "odstíháním" atd. - pořádat právní semináře o dlouholeté a jedině správné metodice finančního resortu v případě vyzbrojování republiky. Vždy zbrojíme - když se to vezme kolem a kolem (a s Omnipolem) - za jakoukoli cenu.

Tak si to shrňme: Spravedlnost útočí na demokracii a likviduje její podstatné náležitosti: lobbing, investice, zdravý rozum, svobodu tržní ekonomiky, ba i obranyschopnost státu. Spravedlnost je nesystémová, ne-li antisystémová. A dělá "skandální" naschvály; vždyť je zrovna před volbami.

Je to docela možné. Ale buď je tedy něco v nepořádku se spravedlností, nebo s tou demokracií. Nebo snad s obojím? Hádat můžeme třikrát. Samá voda. Přihořívá...