Lidovecký předseda vystupuje s docela úzkým repertoárem, ale i s ním se dokáže udržet mezi nejcitovanějšími zákonodárci. Celou pouť šéfa KDU-ČSL Jiřího Čunka vysokou politikou lze shrnout do pouhých tří vět: cikánský vřed musíme vyříznout, nejsem rasista a spořím od osmi let. Zdá se, že člověka s takto úzce vymezenou slovní zásobou čeká v české politice velká budoucnost.
Na špičku proklouzl s nechutnou paralelou o romském činžáku a vředu. Recepty na soužití s romskou menšinou zaznívaly v tomto tónu po léta jen v hospodách. Právě Čunek se po ústupu Sládkových republikánů ze scény stal novým nositelem silácké národnostní rétoriky v parlamentu. Na žebříčku popularity se vyšvihl na třetí místo. To ještě nemuselo nic vypovídat o českém rasismu, ale třeba o tom, že soužití s Romy přináší nelehké situace, o nichž politici zavření v parlamentním mikrosvětě možná ani netuší. Z Čunka časem přestal jít strach: když opustil rétoriku nacistických propagandistů, zněly některé z jeho návrhů přijatelně, a dokonce i kultivovaněji než z úst západoevropských populistů.
Pak přišla aféra a později i policejní obvinění z korupce. Čunek se zase začal nesměle vracet do zaběhaných kolejí. Ohlásil, že z pozice ministra pro místní rozvoj vypracuje koncepci pro národnostní menšiny. Agendu se snažil sebrat z kompetence Džamily Stehlíkové (SZ). Jenže slova jako „koncepce“ a „minorita“ už do hospodského slovníku nepatří.
S vrcholící úplatkářskou aférou proto znovu muselo dojít na silácké slovní obraty; tentokrát doporučil zájemcům o sociální dávky, ať se opálí, začnou dělat binec a ohně na náměstích. Jestliže před měsíci šlo věřit Čunkovým dobrým úmyslům, tentokrát bezpochyby převážila jeho vypočítavost. Rasistickou tezi, která všechny lidi tmavší pleti hází do jednoho pytle, vyslovil v deníku Blesk, nejprodávanějších novinách. Čunkova sprosťárna nejprve přinesla body v televizi, kde s přehledem zvítězil v anketě. Uchytila se i mezi politiky, kteří neřešili nic jiného. Šéf KDU-ČSL měl od úplatkářské aféry alespoň na týden pokoj.
Až na nesmělé pokusy šéfa zelených Martina Bursíka nenapadlo nikoho z vysoce postavených koaličních politiků, aby veřejně žádal Čunkův odchod. Zvlášť komicky působili lidovci. Jak je jejich zvykem, opět jednali. Bylo to už posedmé od vypuknutí úplatkářské aféry a znovu bez viditelného výsledku.
Předseda lidovců asi nikomu tolik nevadí, třeba se někteří politici i baví, anebo je uklidňuje Čunkův biorytmus. Až období rasismu vystřídá období úplatků, po němž znovu nastane období rasismu, konečně se potvrdí, že politika má svůj řád.
Autor: Tomáš Menschik
