Očima Martina Hekrdly
Trest smrti v divočině

Vzato věcně a aritmeticky, jako by o nic nešlo, když tento měsíc zjistil CVVM, že 62 procent Čechů se vyslovilo pro existenci trestu smrti. Bylo už hůře (či lépe, jak je komu libo) v první půli devadesátých let, kdy "smrt za smrt" chtěly více než tři čtvrtiny (76 procent) našinců. Pak touha po krvežíznivé odplatě pořád klesala až na 56 procent. Od roku 2006 stoupá, ale jen mírně. Navíc v květnu 2012 si přálo státní katovnu o pět procent více lidí. A kromě toho: počet odpůrců trestu smrti takřka trvale stoupá a tento měsíc se vyrovnal pět let starému rekordu posledního dvacetiletí: 32 procent.

Na závažnosti značné popularity absolutního - fyzicky nenapravitelného - trestu ovšem určitá stálost, ba i jistá humanizace občanského postoje mnoho nemění. Není žádná bagatela, když se šest z deseti lidí domnívá, že tradiční česká šibenice je - nejčetnější uváděný důvod - blahodárná pro "pocit spravedlivého zadostiučinění obětem a pozůstalým". A že hned na druhém místě je popraviště vzýváno - složenkový Kalousek by měl radost - z úsporných důvodů: neoběšení, případně (i takové exekuce historie už poznala) v hmoždíři neroztlučení pachatelé těžkých zločinů (jistěže "nenapravitelní") "zbytečně zabírají místo ve věznicích a stát je musí živit z našich daní". Což je, jak každý musí uznat, horší než naši "nepřizpůsobiví", kteří zneužívají sociální dávky...

Mezi více než třemi pětinami české veřejnosti jsou také ti, kteří si myslí, že "smrt je přiměřeným trestem za nejtěžší zločiny". Že "pouze trestem smrti lze zabránit nenapravitelným těžkým zločincům v opakování jejich činů." A že by měla platit zásada "oko za oko, zub za zub" (ano, právě ta, kterou odpověděl terorista v Londýně na otázku, proč ubodal britského vojáka a zrovna se pokouší oddělit mu hlavu od těla). Třešnička na dortu: většina Čechů je přesvědčena, že trest smrti "nijak neodporuje zásadám demokratické společnosti založené na respektování lidských práv". Ani právu nejzákladnějšímu, právu na život? Jak by mohl? Píše přece o tom Bible (i Korán), je to tam, svatoušci, černé na bílém: oko za oko, zub za zub, život za život!

Abych nebyl na prvním rohu poznán a utlučen coby "pseudohumanista", raději pomlčím o detailech justičních omylů, kterých jsou plné šanony. "Když se kácí les, létají třísky," odpověděl by pohotově dav. A v jednu z těch třísek byl bych asi sám hned proměněn. Jako prototyp a příklad pro ostatní. Možnost přímého zneužití trestu smrti státní politikou, o němž svědčí celé zapsané dějiny lidstva, si mnozí jednoduše nepřipouštějí. Co bylo, to bylo, odteď už povládne spravedlnost! Obvinění z barbarství čelí mstitelé poukazem na zdravý rozum "slušných lidí" a na účel jejich ochrany, který prostředky světí. Stoupenci erárních šibenic vždy popřou statisticky podchycený fakt, že nejvyšší trest neodradí těžké zločince od jejich činnosti a nevede (opakuji: NEVEDE) ke snižování závažné kriminality. Když už jednou przním a vraždím, tak mě přece, hrom do toho, ani nenapadne, že po mně půjde tolik kriminalistů, jako jich šlo po tom Rathovi.

Diskuse na tohle téma bývá se starozákonními stoupenci odplaty marná. A okamžitě začnou problém - jak bych to jen řekl? - individualizovat. A tykat mi. Asi takhle: "Počkej, až TOBĚ vykradou dům, znásilní dceru, zkazí syna v anarchistickém squatu. A až i ty TVÉ oči při nočním vloupání vypíchnou, aby už TI nezbyly ani pro pláč."

Na to nemám, co říct. A tak čekám, až přikvačí to zlo a ozve se ve mne volání divočiny. Čekám, až se úplně sloupne tenká vrstva kultury z mnohamiliardové lidské biomasy. A až se my všichni - my okrádaní a bití, urážení a ponižovaní, zaslepení a oblbovaní - rázem proměníme v orangutany, gorily horské a v šimpanze bonobo. Jen si nějak nemohu vzpomenout, zda tyto druhy primátů už trest smrti opravdu zavedly. A zda jej skutečně vykonávají - neboť jinak by to asi nešlo - prokousnutím krkavice.