Základna USA: my nic, my muzikanti
04.09.2006 00:00
Současná debata o protiraketových základnách připomíná Kocourkov. Někdejší ministr obrany Jaroslav Tvrdík začal v roce 2002 jednat s Američany o možnosti vybudovat u nás protiraketovou základnu. Dnes se jako šéfporadce premiéra k protiraketovému deštníku raději vůbec nevyjadřuje. Když nad premiérem nedávno při tiskové konferenci držel skutečný deštník, žádného z novinářů bohužel nenapadlo zeptat se na onen deštník balistický...
Po skončení studené války, kdy platilo moratorium na protiraketové systémy (ABM), se pozornost obrátila k vývoji systému, který by zneškodnil balistické rakety odpálené z rizikových zemí (například Severní Korea, Írán). Od devadesátých let se diskutuje o míře rizika a o technické účinnosti obranného systému. Nejde zdaleka jen o USA. Na summitu NATO v Praze v roce 2002 bylo rozhodnuto prozkoumat možnost systému protiraketové obrany pro celou alianci. Proběhla také řada konzultací o možné spolupráci s Ruskem. Když se Američané v minulém roce začali blíže zajímat o možnost vybudovat jeden z prvků obranného systému na českém území, byla naše vláda pochopitelně informována a projekt nijak nezpochybnila. S odkazem na utajení, předběžný charakter jednání i předvolební kampaň však neměla zájem otevírat na toto téma veřejnou diskusi. Současná vyjádření premiéra Jiřího Paroubka jsou tedy alibistická a pro Američany musejí být překvapivá. O referendu dříve nepadlo ani slovo. Spojenec, který se v otázkách bezpečnosti schovává za referendum, může být vrtkavý jako veřejné mínění. Paroubkovo oznámení, že Česko je již ze hry venku, je jasný signál, že si to přeje. Nedokážu si představit, že by podobně spěchal oznámit senzační novinu, že se o nás již přestal zajímat potenciální investor.
Prezident republiky k otázce základny mlčí. Ještě v roce 2003 toto téma nepovažoval za aktuální a nebyl mu jasný vojenský smysl takové základny. Bylo by žádoucí, aby se jako vrchní velitel ozbrojených sil vyslovil k tomu, jak má Česká republika přispívat k bezpečnosti svých spojenců. Jejich a naše bezpečnost jsou spojeny.
Soudě tedy z postojů našich státníků, pokud v Česku základna nebude, nic se nestane. Pouze přijdeme o příležitost zvýšit svůj význam pro spojence a upevnit tak existující bezpečnostní záruky. Ale my dnes máme důležitější starosti, takže vlastně o nic nejde, že?
Autor: Jiří Schneider
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.