Očima Martina Hekrdly
Zeman a waterboarding

Miloš Zeman své stoupence zatím většinou nezklamává. Mluví jako kniha. Stále - i z hradních výšin - odkazuje na "dolních deset milionů", na lidi "neprivilegované, kteří nemají žádné zvláštní výsady, kteří se musejí živit poctivou prací anebo žijí ze starobního důchodu". Žádá majetková přiznání "sprostých podezřelých" či zvýšení minimální mzdy lidí evidentně chudých. Podporuje veřejné investice, jež "nemají volební právo" a které tudíž "může prosazovat opravdu jenom prezident republiky".

Proč by mělo někoho v Česku zajímat, že má zcela nekritický vztah k Izraeli a ve verbálním boji proti islámskému terorismu v Afghánistánu nebo třeba v Mali patrně dožene a předežene George Bushe juniora? Proč by mělo někoho dokonce znechutit, že Zemanova podpora minimální mzdy je kvantitativně na padesáti procentech odborářských požadavků? Nebo že vyžaduje odebrání sociálních dávek všem, kdož odmítnou jakoukoli nabízenou práci? Na to je přece lehká odpověď: zvýšení minimální mzdy o tisícovku, byť by se to týkalo čtyřprocentní menšiny pracujících (neplést, prosím, s menšinou sexuální), "neodpovídá ekonomickým možnostem tohoto státu".

Zeman neřekl, i když to nepochybně ví, že takové a podobné tlaky shora na "dolních deset milionů" zlevňují náklady na práci a uvolňují podnikatelům (jistěže těm správným, totiž "baťovským") prostor pro investice soukromé. Tento boj o prostor pro "horních deset tisíc" se hrozí promítnout i do podpory zahraničních "podnikatelských misí". Ty samozřejmě vůbec, ale vůbec nesouvisejí se Zemanovým vzýváním misí vojenských. Při nich jde přece vždycky výhradně jen o ideje. A nanejvýš ještě - dodal by Miroslav Kalousek - o transparentní tendry podle jedině správné metodiky ministerstva financí.

Mučení hlupců

Miloš Zeman toho ví hodně. A tak mohl v neděli "duchovně povznést" redaktory Prima family nejen tím, že Šalamoun byl král a básník a žádný starověký prognostik (prorok). Vysvětlil jim také, co se s některými privátními investicemi děje v takzvaném kyperském kolečku. Kyperské kolečko jsou "rychlé elektronické přesuny miliardových částek na účtech několika kyperských firem tak, aby se nepřišlo na to, odkud ty peníze pocházejí ani kde skončily," řekl prezident republiky. Tohle určitě vyčetl na Vysočině z dobrých obsažných knih a podnikatele či manažery ze své strany SPOZ k vlastnímu poučení nepotřeboval. Kdoví, jestli to Zdeněk Zbytek, Jaroslav Palas nebo Vratislav Mynář vůbec vědí. Vždyť jsou to bytostní nekmotři, kteří Kypr znají jen z dovolených. Navíc českou společnost nikdy nijak nevysáli, přesto do ní nesporné hodnoty soustavně a nezištně vracejí.

Občané, kteří volbou Miloše Zemana vyslali establishmentu signál svého oprávněného despektu k panujícím poměrům, žádají pro nového prezidenta alespoň sto dnů hájení. Zejména hájení před tím provařeným "ostrůvkem negativní deviace", obydleném nevědomými, leč upovídanými komentátory. Tito občané mají pravdu.

Obavám se však, že kolem tak výřečné hlavy státu, jež si zrovna připravuje projev pro 37. sjezd strany, kterou kdysi přivedla k vítězství a v roce 2010 naopak výrazně oslabila, bude dosti těžké zjednávat ticho. Lze získat bobříka mlčení v palbě výroků tak vybroušených a pádných, a přece v každé páté větě rozporných i podivně mezerovitých? Je vůbec otázka, zda by takové ticho nebylo horší než mučení zvané waterboarding (postižený má pocit, že se topí), které Američané užívají ve válce proti terorismu, Zemanově oblíbené.

Všechno chápu. Ale ženevská konvence proti mučení neříká nic o tom, že by snad "sebevědomí hlupáci, kteří píší o všem a nerozumějí ničemu" (Miloš Zeman o novinářích) měli být z její ochrany vyňati.