Korsické menhiry
13.02.2006 00:00
Během dne kouzlo mizí, protože se památník z doby kamenné stává skanzenem s pravidelnou otvírací dobou a vstupným. Na vyprahlých polích na návrší parkují auta, motorky a autobusy s mezinárodními poznávacími značkami. Francouzi a Švýcaři, Angličané, Holanďané a Němci se tu tísní na slunci, vyzbrojeni fotoaparáty a turistickými průvodci. Těžko by do této nehostinné samoty daleko od pobřeží (a tím i od cestovního ruchu, který dnes na Korsice téměř všechno ovládá) přišel nějaký turista, kdyby tu nebyli v minulém století objeveni kamenní svědkové minulosti.
Stánky pro duše
Nebyl to nikdo menší než francouzský básník Prosper Mérimée, svého času generální inspektor Francie pro starověké památky, kdo na korsické menhiry upozornil svět. Po jedné cestě Korsikou v roce 1840 napsal do své zprávy: „I když nepodlehneme mytickým tradicím, existuje mnoho důkazů pro to, že mořeplavci různých středomořských národů tento ostrov znali už dávno a že na něm pobývali.“
Menhiry, jak se říká kamenům vysokým dva až čtyři metry, najdeme uvnitř naleziště i mimo ně. Vztyčování balvanů mělo původně zřejmě kultovní důvody. Nacházejí se blízko pradávných hrobek, pocházejících pravděpodobně z doby asi před pěti tisíci lety. Megality měly zřejmě představovat tělo mrtvého, ve kterém bude zemřelý žít i nadále. Z pozdější doby (řekněme před čtyřmi tisíci lety) pocházejí korsické dolmeny, což je něco na způsob kamenných stolů. Na ostrově jich byla objevena asi stovka. I ty snad měly být útočištěm mrtvých. Postupem doby dostávají menhiry stále více podobu člověka. Ve 2. tisíciletí se díky megalitickým sochám stala Filitosa prakticky nejvýznamnějším sochařským centrem Středomoří.
Ať ve Filitose nalezneme cokoliv, vše je zastřené tajemstvím. Prehistorický svět se neodhaluje naráz. Na jednom z pahorků stojí žulové menhiry, postavy s vytesanýma očima, nosem a úzkostlivým výrazem úst, která jako by naříkala. Jinde najdeme spící bojovníky ztvárněné pouze v náznacích, němé svědky, kteří jako by ani nebyli z tohoto světa. Na jednom místě stojí v půlkruhu pět ozbrojených menhirových bojovníků, nebezpečných, hrubých, s prázdným pohledem.
Vpád dobyvatelů
Archeologové se většinou domnívají, že původní obyvatelé ostrova byli mírumilovní lovci a pastevci. Své domy stavěli na návrší a v zimě se stěhovali do roviny na pobřeží. Archeolog Roger Grosjean, který začal v padesátých letech na Filitose s vykopávkami, byl však tím, kdo začal tvrdit, že menhiry, jež mají podobu bojovníků, jsou dílem Toreánů, kteří přišli na Korsiku později, snad kolem roku 1700 před naším letopočtem. Tito nájezdníci měli podle archeologa původní menhiry ničit a používat je na stavbu svých chrámů, několik metrů vysokých kamenných věží.
Kdo asi byli tito záhadní dobyvatelé? Toreánové byli zřejmě mořeplavci nejrůznějšího původu, kterých se snad bál i egyptský faraon Ramses III. Nebylo jich mnoho, ale měli technickou převahu. Dobyvatelé zřejmě zatlačili původní obyvatele k severu a po dobytí Filitosy povalili původní menhiry obličejem k zemi. To bylo gesto vítězů. Vetřelci použili posvátné kameny, které našli, na stavbu svých věží a chrámů. Kolem dokola postavili tak mohutné opevnění, jaké se nedochovalo na žádném jiném místě v Evropě.
Právě to, že ve stavbách, které zřejmě sloužily jako obětiště neznámým bohům, bylo použito částí původních menhirů, dalo archeologům do ruky klíč k vysvětlení. V kameni tak mohli vyčíst, jak se stavby vyvíjely. Připomíná to letokruhy dějin.
Návštěvník opouští prehistorické naleziště na Filitose v zamyšlení. Toto místo v sobě má něco znepokojivého, nevysvětlitelného -záhadné poselství o zániku starých kultur a národů.
***
TURISTICKÉ INFORMACE
Hory na Korsice jsou nádherné a turistické cesty jsou dobře značeny. Nejznámější je trasa GR 20, která prochází napříč celým ostrovem po hlavním korsickém hřebeni v celkové délce 220 kilometrů.
Korsické pobřeží je vhodné k potápění. Můžete si vybrat místa kolem vápencových útesů v Bonifaciu nebo mezi červeně zbarvenými žulovými útesy v zátoce Porto. Na každé větší pláži jsou pro návštěvníky a jejich děti pořádány kursy plachtění na normální plachetnici nebo na katamaránu a kursy potápění, můžete si půjčit vodní lyže, vodní skútr nebo dokonce motorový člun.
Brocciu je nejznámější korsický sýr. Vyrábí se z kozího či ovčího ohřátého mléka a syrovátky. Jí se po celý rok - přírodní, naslano, nasladko či politý alkoholem.
Stufatu je zdejší specialita. Jde o těstoviny dušené v masové šťávě podávané s pulentou, kaší vyráběnou z kaštanové mouky.
WWW TIPY
* www.corsica-isula.com
řada informací o cestování, ubytování a zajímavostech pro turisty směřující na Korsiku, v angličtině
* www.visit-corsica.com
informace na oficiálních webových stránkách ostrova, francouzsky a anglicky
* www.mzv.cz
informace o cestování na území Francie na stránkách Ministerstva zahraničních věcí ČR
* www.corsica-online.com
turistické stránky s řadou informací o sportovních aktivitách, gastronomii, turistice
* www.franceguide.com
web o cestování po Francii
* www.france.com
informace o francouzských destinacích včetně Korsiky
INSTITUCE
* Velvyslanectví Francie v ČR
Velkopřevorské nám. 2
118 00 Praha 1
tel.: 00420/251 171 711
e-mail: ambafrcz@mbox.vol.cz
* Velvyslanectví ČR ve Francii
15, Avenue Charles Floquet
Paris 75007
tel.: 0033/140 651 300
e-mail: paris@embassy.mzv.cz
Foto popis| KRÁSY OSTROVA. Vedle malebných přístavů (na snímku Giorlata v zálivu Porto) nabízí Korsika též hory ideální pro turistiku.
Foto autor| Foto Allphoto
Foto popis| Z HLUBIN VĚKŮ. Naleziště Filitosa s tajuplnými kameny s lidskou tváří bylo na Korsice objeveno teprve v roce 1954.
Foto autor| Foto Marian S. Sucha
Foto popis| DÁVNÍ SVĚDKOVÉ. Menhiry, z nichž některé představují bojovníky, pocházejí z období 3300 až 1800 před naším letopočtem.
Foto autor| Foto In Images
Autor: Marian S. Sucha
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.