Výročí legendy
Před sto lety se narodil Jacques-Yves Cousteau

Jacques-Yves Cousteau přitáhl celosvětovou pozornost ke "světu ticha" pod hladinou. Zkonstruoval dýchací přístroj pro pobyt pod vodou (akvalung), sestrojil podmořskou kameru a natočil první podmořský barevný film. Slavný francouzský oceánograf a popularizátor podmořského života se narodil před sto lety, 11. června 1910.

Jeho práce ale nebyla zpočátku některými vědci přijímána s nadšením, protože v ní postrádali vědeckou přesnost. Jeho způsob "medializace" vědy se ale později prosadil zejména v televizním vysílání.

K jeho stylizaci patřily vítězné úsměvy, červená čapka a prudká gesta.

Úraz po automobilové nehodě mu znemožnil stát se letcem, zato se při rehabilitačním plavání blíže seznámil s mořem. Do něj se poprvé potopil v roce 1937.

Revoluční akvalung

Vystudoval námořní učiliště a do roku 1957 sloužil ve francouzském námořnictvu. Během druhé světové války sestavil podmořskou kameru a s přáteli v roce 1943 potají vymyslel a zkonstruoval autonomní dýchací přístroj pro pobyt pod vodou. Tento akvalung znamenal doslova revoluci v pobytu pod vodou.

"Nejlepší způsob, jak pozorovat ryby, je stát se sám rybou. A nejlepší způsob, jak se stát rybou, je obléci si podvodní dýchací zařízení zvané akvalung," napsal později.

Na rekonstruované minolovce Calypso, kterou mu pořídil britský pivovarník Leon Guiness, podnikl řadu výzkumných a dokumentačních expedic a toto plavidlo, pojmenované podle Homérovy mořské nymfy, se stalo legendární vědeckou a filmařskou základnou potápěčů na širém moři.

Zlatá palma za Svět ticha

"Svět ticha" dokumentoval podmořskou kamerou a zprostředkoval jej milionům diváků po celém světě. Jeho nejslavnějším filmem byl právě "Svět ticha", který o podmořském životě natočil v roce 1956 spolu s režisérem Louisem Mallem. Dostal za něj Zlatou palmu v Cannes.

V 60. letech provedl sérii pokusů s dlouhodobým pobytem člověka pod vodou. Měsíc při nich žilo sedm lidí ve speciálních přetlakových "domech", na střídačku v hloubce 25 a 110 metrů, přičemž se mezi nimi dokázali přemisťovat bez zdlouhavé dekomprese.

V 70. letech se podílel na takzvaném Modrém plánu na záchranu Středozemního moře a rovněž založil nadaci Cousteau Society, která se soustřeďuje na ekologické problémy.

V roce 1989 byl Cousteau zvolen jedním ze čtyřiceti francouzských akademiků, získal i řadu dalších ocenění. To už se ale věnoval hlavně ochraně moří před znečišťováním a drancováním. Především jeho dílem je například Antarktická charta, v níž se velmoci zavázaly, že věčně zmrzlý kontinent nebudou nejméně půl století komerčně využívat.

Měl čtyři děti ze dvou manželství. Zemřel 25. června 1997.