Když koupit semifinále Poháru mistrů je ve státním zájmu

Panathinaikos koupil semifinále fotbalového Poháru mistrů evropských zemí s Crvenou zvezdou Bělehrad v roce 1971, aby vylepšil pověst diktatury, prohlásila vdova po prvním muži junty Jorgovi Papadopulovi. Výsledek byl domluven na nejvyšší úrovni.

Rozhovor někdejší první dámy Řecka pro athénskou televizi způsobil obrovský rozruch v Srbsku a otevřel pro historiky zcela neznámou kapitolu o vztazích komunistické Jugoslávie s režimem vojenské junty v Řecku na přelomu šedesátých a sedmdesátých let.

Fanouškovské trauma nezmizelo ani po desetiletích: Crvena zvezda (Rudá hvězda), pýcha srbského a jugoslávského fotbalu, měla na začátku sedmdesátých let nejsilnější tým ve své historii.

Mužstvo, které bylo předurčeno bojovat o evropský trůn, poráželo soupeře rozdílem třídy a přehrálo v dubnu 1971 v prvním bělehradském zápase semifinále mistrovství Evropy před sto tisíci diváků řecký Panathinaikos jasně 4:1.

Odveta v Athénách, která měla být formalitou, však skončila krachem 0:3 za záhadných a nikdy nevysvětlených okolností.

Státnický byznys

Despina Gaspariová, provdaná Papadopulosová, byla s manželem v čestné lóži při athénském zápase a před utkáním vyjádřila své obavy o výsledek odvety. Řecký diktátor se však podle jejích slov jen usmál a pronesl: „Neboj se, koupili jsme zápas. Záležitost státního zájmu neponecháme náhodě. Zvezda dostane velké peníze za to, že nás nechá jít dál."

Ještě větší překvapení následovalo o poločase, kdy Despinu, kvůli níž se Papadopulos rozvedl, oslovil jugoslávský velvyslanec, který zaslechl rozhovor. Potvrdil, že o výsledku zápasu bylo rozhodnuto na daleko důležitějších místech než na fotbalovém hřišti.

Vztahy Jugoslávie a Řecka po druhé světové válce procházely mnoha peripetiemi. Josip Broz Tito, vůdce komunistické Jugoslávie (zemřel roku 1980), otevřeně podporoval řecké partyzány ELAS v občanské válce proti monarchistům, podporovaným Británií a Spojenými státy.

Pohrával si také s myšlenkou připojení Řecka či části jeho území k zamýšlené „Balkánské federaci", komunistickému superstátu, který měl kromě Jugoslávie a Řecka zahrnovat také Bulharsko a Albánii.

Černí plukovníci

Roztržka se Stalinem a porážka řecké komunistické armády roku 1949 však jeho plány zhatily: Jugoslávie začala lavírovat mezi Východem a Západem, k čemuž patřilo i účelové navázání vztahů s NATO a vítěznou řeckou monarchií.

Převrat plukovnické junty v Řecku roku 1967 a nastolení „režimu černých plukovníků", který trval až do roku 1974, však situaci dramaticky změnil. Rozpuštění parlamentu, zrušení politických stran, cenzura a represe, pronásledování a věznění politických odpůrců, zvláště komunistů, ale i zákaz „nevhodné" literatury či hudby (mimo jiné povolili koncert Rolling Stones); to vše bylo vizitkou nových vládců Řecka.

Ultranacionalistický režim podporovaný Spojenými státy v pozdějších fázích usiloval o vylepšení své image v Evropě, k čemuž patřily nejen pseudoliberální reformy, ale i sportovní úspěchy na mezinárodním poli. A fotbal se přímo nabízel.

Miss za odměnu do postele

Většina tehdejších fotbalistů CZ Bělehrad ještě dnes odmítá myšlenku, že by někdo z nich prodal důležitý zápas. Zmiňují se však o velmi podivných událostech, které zápas provázely.

Nejotevřenější z nich byl obránce Mile Novković: „Do Athén jsme přijeli tři dny před zápasem. Jídlo bylo po celou dobu podivné chuti a spousta hráčů si po něm stěžovala na malátnost. Čtvrt hodiny před začátkem utkání na fotbalovém hřišti přistála helikoptéra, ze které vystoupila, jak se mi zdálo, nejkrásnější dívka na světě, řecká miss.

Rozdělila nám dárky: každý z nás dostal rukopis Písma svatého a televizi. Po zápase tatáž dívka strávila noc s brankářem Panathinaikosu a prohlásila, že to je odměna za vybojované finále.

Prohrávali jsme už ve třicáté vteřině kvůli neuvěřitelné chybě jednoho se zadáků. Celý poločas jsme bloumali hřištěm v  polospánku. O přestávce jsme si říkali, že se vzchopíme, když do šatny vešel jakýsi malý Řek a přinesl nám limonády na osvěžení. Všichni jsme si tu limonádu dali... a tady moje vzpomínky z Řecka zcela končí."

Nová světla pro Hvězdu

Sportovní ředitel Crvene zvezdy vzpomínal, jak mu po příjezdu do Athén byl přidělen tlumočník z řečtiny, jistý Djordjević, srbský rodák, který se představil jako osobní přítel třetího muže junty Andopula.

„Neustále mluvil v náznacích o zvláštních vazbách Řecka a Jugoslávie, čehož jsem si tehdy příliš nevšímal. Při jedné večeři mě oslovil sám Andopulos a zeptal se, o čem si povídám s Djordjevičem. Odpověděl jsem, že o ničem zvláštním. Djordjeviče jsem pak už nikdy neviděl."

Athény si uměly vychutnat svou velkou noc. Řečtí fanoušci šíleli nadšením a radostí skákali do městských fontán, dokonce i sám Jorgos Papadopulos (zemřel roku 1999) si dovolil vítěznou procházku na veřejnosti, což jinak nikdy nedělal.

Levicová diktatura si podala ruce s pravicovou hrůzovládou. A bělehradští pamětníci říkají, že rok po zápase se na stadionu Crvene zvezdy objevil semafor a zcela nové umělé osvětlení.

Uroš Lazarević, publicista