Svět podle Petrušky
03.06.2007 12:00
Až jednou o Petrušce Šustrové někdo natočí film nebo napíše román, bude v něm dobrodružství, kriminál, vzdor, mateřství, lásky, večírky, kamarádství, policajti, humor... V opozici patřila k jádru disentu a svou jadrnou podstatu neztratila dodnes.
Oslavila jste před čtrnácti dny narozeniny. Když jste se na oslavě – musím říct, že velmi pěkné – rozhlížela kolem sebe a viděla ty úctyhodné šediny a vrásky na mnohých harcovnících z vašeho života, cítila jste nostalgii?
Nejsem nostalgik. Občas cítím něco jako lítost. Jsou třeba místa, na která se v životě už nedostanu, cítím nostalgii po lidech, které už nepotkám. To je spíš stesk než nostalgie.
Stesk po lidech, kteří jsou na věčnosti?
Ano, těch už tam chybělo hodně. Ale to už tak je, když je člověku šedesát, že má za sebou průvod lidí, kteří jsou už mrtví: Andrej Stankovič, Mejla Hlavsa, Jiří Němec...
Ale vy jste toho stihla za život hodně, že?
Ano, dalo by se říct, že mi komunisti zařídili život báječně. Ani jsem si to snad nezasloužila. Když jsem byla mladá, tak jsem měla děti, teď mám zase tu práci. Ale nedávno jsem dostala do rukou papíry ze sledovačky, tedy to, co si na mě vedla Státní bezpečnost. A už dlouho se mi nestalo, že bych četla něco, z čeho se mi udělalo tak špatně, že jsem toho musela v polovině nechat. Už jsem z těch časů hodně zapomněla. Začínalo to vždy tím, že jsem se dočetla, jak jdu ráno s dětmi do školky, pak je zase vyzvedávám, pak s nimi jdu tam či onam. Když jsem si představila, jak se vleču s nákupní taškou a malými dětmi, a oni jdou stále za mnou, tak se mi z toho zvedl žaludek.
Takové chlapské povolání, sledovat celý den matku s dětmi...
Ohromně si to museli užívat. A ještě jsem je platila z vlastních daní... Mnoho věcí jsem si teprve při té četbě znovu vybavila. Úplně jsem třeba zapomněla, že jsem chodila s dětmi na Karlovo náměstí k Bendům.
Tam bylo také hodně dětí...
No ano, ale já si myslela, že jsem se s Václavem Bendou scházela někde konspirativně po nocích, jenomže já k nim – jak jsem se dočetla – chodila normálně přes den. To si skoro nedovedu už představit, jak jsme mohli s Vaškem probírat události třeba kolem vydávání Infochu (samizdat Informace o Chartě, pozn. red.) a kolem byla horda parchantů... Chacha. Je to poučné čtení.
Pokračování rozhovoru si můžete přečíst v novém vydání časopisu Týden.
Foto: archiv TÝDNE
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.