Indická textilní laboratoř
13.04.2008 12:00 Rozhovor
Kapesník s rodokmenem Rožmberků z Milety od české návrhářky Jitky Škopkové získal před dvěma lety ocenění za design. Využíváte i nadále služeb českých designérů?
Dezény kapesníků dělají tři Češi. Nabídka v designu košilovin v Česku chybí, takže se stejně jako většina evropských konkurentů obracíme na nezávislá designérská studia v Itálii.
Jak jsou na tom Češi s používáním látkových kapesníků? Snažíte se je nějak marketingově podpořit?
Jsou na tom stejně jako většina Evropy a světa – na začátku devadesátých let od nich odešli. Výjimkou je Japonsko – tam jsou látkové kapesníky ohromnou ikonou, jejich používání představuje skoro obřadní záležitost. V restauraci si je během oběda dávají na klín místo ubrousku a bedlivě sledují, kdo má jaký kapesník. Do zmíněných zemí dodáváme zhruba deset procent našich kapesníků. V Evropě jde spíš o čistě pánský doplněk vyšší módy, podobně jako hodinky a šperky. Kapesníky pro každodenní používání se prodávají v obchodech obvykle s přívlastkem pracovní.
Nepozorujete v západní Evropě trend návratu k látkovým kapesníkům?
V západní Evropě se to začíná objevovat. Je to věc osobní prezentace. Pro mě je to novum, zatím zůstávám u papírových.
Vyrábíte žakárové kapesníky, podle informací z vašeho webu oblíbené zejména v Japonsku. Co to je za výrobek?
Na obyčejném kapesníku mohou být vytkané jednoduché geometrické vzory – proužky, kára. Na žakárových stavech se dá vytkat jakýkoli ornamentální motiv, třeba florální dezény. Jde o nejdražší kapesníky.
Dodáváte na africké a arabské trhy. O jaký druh látky je zájem?
Dodáváme půl milionu metrů ročně zejména pro západní Afriku. Jsou to dva produkty – batisty se saténovými pruhy a káry a damašek neboli brokát. Dodáváme je v bílém provedení, tamní odběratelé je sami dobarvují v manufakturách podle lokálních zvyků. Vyrábí se z nich hlavně dámské oblečení.
Jak vypadají vstupní suroviny pro tkaní?
Nemáme vlastní přádelnu, takže nenakupujeme bavlnu, ale hotové příze z Evropy i Asie. Používáme především takzvané dvojmo skané příze – je to vlákno „stočené“ ze dvou – pevnější, s vyšším leskem. Vzniká z nich jemnější a kvalitnější tkanina.
Z českých textilek mnoho nezbylo, vy se v tomto průmyslu pohybujete od začátku devadesátých let. Pracoval jste naposledy ve Velvetě, která se dnes potýká se ztrátami. Jaký je podle vás recept na přežití české textilní továrny?
Mileta jde cestou specializace, v takzvaných dvojmo skaných tkaninách si konkurujeme jen s nejlepšími světovými firmami. Některé české textilky se potýkají nebo potýkaly s předimenzovanou kapacitou z minulosti, která leží dnes zčásti ladem a zatěžuje hospodaření firmy. Mileta je střední, kompaktně postavený závod, který nemá příliš velké režijní náklady. Dokáže prodat víc, než je schopna ve vlastních prostorách vyrobit. V Česku zbylo několik málo textilních firem, které by spolu měly spíše spolupracovat – navzájem si nabídnout využití výrobních stupňů, které tomu druhému chybějí. My to tak děláme.
Indický Alok Industries do Milety vstoupil loni, koupil šedesát procent. Letos přikoupil dalších dvacet procent. Kdo a za kolik mu podíly prodal?
Prodávajícím byla skupina firem, která ovládala Miletu v předcházejícím období (jejich společným jmenovatelem je podle výročních zpráv Švýcar Elard Marwin Maron, pozn. red.). Číslo neznám.
Kolik nabídne Alok drobným akcionářům za akcii při povinném výkupu, který vás čeká?
Znalecký odhad se teprve začal zpracovávat, budeme ho znát zhruba v polovině května.
Vy jste do Milety přišel před dvěma měsíci. Proč došlo k ředitelské výměně?
Můj předchůdce Dalibor Hudák se přesunul na jinou pozici v rámci Alok Industries, hlavního akcionáře Milety. Šéfuje sesterské ALOK European Retail. Ta rozšiřuje do střední Evropy britskou síť obchodů Store 21, kterou mateřská společnost Alok koupila. Půjde o textilní diskont, s výrobky Milety to nemá nic společného, mělo by zde být 30 až 35 obchodů. Část zboží bude pocházet z Indie, část z ostatních asijských zemí.
Loni jste oznámili, že Mileta končí s ucelenou výrobou kapesníků. Co to přesně znamená? Vždyť kapesníky hořickou Miletu proslavily.
Kapesníků chceme prodávat víc než dosud, dnes tvoří asi 20 až 25 procent obratu. Je ale třeba odlišit výrobu a prodej. Kapesník je velmi náročný na lidskou práci a Mileta v tomto přestala být konkurenceschopná. Do mateřské firmy v Indii jsme proto pod naším dozorem přesunuli tkaní a přípravu kolekcí kapesníků. Konfekce, tedy jejich obroubení a vyžehlení, probíhá z větší části v Indii, z menší části v Česku. Tady se kapesníky především balí do spotřebitelských krabiček a expedují. Podobně kvůli udržení konkurenceschopnosti přestala Mileta vyrábět úplně ubrusy a ložní prádlo, nakupujeme je z Indie už hotové.
Jaké byly loňské hospodářské výsledky? Alok sliboval, že Miletu po dvou předchozích letech ztrát přivede do zisku.
Přecházíme na anglosaský způsob účetnictví, takže přesná čísla zatím neznám. Obrat je stabilně přes půl miliardy korun. V závislosti na výroku auditora skončíme v červené nule, někde kolem dvaceti milionů.
Kdy byste se měli dostat do černých čísel?
Podle plánu v následujícím finančním roce. Hlavně ale v polovině roku připravujeme 125milionovou investici. Budeme obměňovat asi padesát strojů v tkalcovně košilovin. Mělo by nám to snížit náklady a zvýšit kvalitu, stroje budou univerzálnější. Staré stroje prodáme, už jsme zaznamenali poptávku z asijských zemí.
Modernizace stavů bude zřejmě znamenat větší objem výroby a menší počet zaměstnanců...
Objem se nezmění, strojů bude méně, zato dvakrát rychlejší, což nám zvedne rychlost dodávky pro zákazníka. Měli bychom propustit kolem čtyřiceti lidí.
S indickými akvizicemi v Evropě se roztrhl pytel, naposledy společnost Tata Motors koupila Jaguar a Land Rover. V Česku Indové ovládají Mittal Steel Ostrava, vlastní Jemču, letňanskou Avii. Proč ten velký zájem?
V Indii je teď móda: kdo je na burze, musí mít evropskou firmu. Většina indických firem se snaží najít lokálního partnera a vstoupit do jeho distribuce, vyvíjet nové produkty. Mileta zřejmě nebude poslední akvizicí Aloku v Evropě. Vedle košilovin a kapesníků dělají například ložní prádlo nebo bavlněné příze pro technické textilie. V okolí Bombaje má Alok dva výrobní komplexy, v nichž zaměstnává asi patnáct tisíc lidí.
Proč byla Mileta, ztrátový podnik kdesi ve střední Evropě, pro Alok zajímavá?
Alok měl několik možností akvizic, mezi nimi i italskou firmu. Zvolil Miletu, protože má zajímavé know-how. Kolekce pro nás vytvářejí přední italská designérská studia, a Alok tak může doma uvést aktuální módní trendy. Otevřely se mu dveře na evropský trh, do světa jiných obchodních modelů, které přijdou za deset dvacet let do Indie a jež si tady mohou odzkoušet. Navíc vzniká synergie – Mileta, která se pohybuje ve vyšších cenových patrech, teď doplňkově k vlastním kolekcím nabízí i produkty mateřské firmy ze středního segmentu.
Nechystá se Alok koupit některou další textilku v Česku? Třeba orlickoústeckou Perlu, která je vaším hlavním konkurentem v košilovinách?
Alok nekupoval primárně výrobní kapacitu, měl zájem spíše o transfer informací, vstup do distribuce a tak dále. Na to víc firem nepotřebuje.
Je komunikace s Indy, vašimi šéfy, něčím specifická? Jak ji zvládáte?
Na asijských trzích se pohybuji už deset let včetně Indie. Důležité je umět přenést informace o našem obchodním modelu do jejich prostředí. Pohybují se ve světě velkých zakázek, velkých objemů výroby a střední a nižší kvality. My jsme ve světě rychlých dodávek, špičkové kvality a menších objemů. Výroba Aloku je dvacetkrát větší než v Miletě. My se více specializujeme.
***
Otakar Petráček (40)
Pochází z Prahy. Vystudoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické. Poté nastoupil do výrobce košil Joka Klatovy, kde řídil prodej a byl jednatelem. Krátce působil v Perle, poté v největší evropské továrně na manšestry, ve varnsdorfské Velvetě. Do Milety, největšího výrobce košilovin a dodavatele kapesníků ve střední Evropě, nastoupil na místo výkonného ředitele letos v únoru. Mileta většinu kolekce prodává pod značkou Erba, kterou odkoupila od zaniklé německé textilky. Na export jde přes 80 procent výrobků. Vedle tkalcovny v Hořicích vlastní také úpravnu tkanin v Černém Dole v Krkonoších, kde se látky chemicky a mechanicky změkčují a bělí. Indický Alok Industries vlastní 80 procent akcií Milety. V Aloku drží kontrolní podíl rodina Jiwrajkova, kterou řídí tři bratři. Nejvýznamnějšími odběrateli hořických košilovin jsou americký výrobce košil Ike Behar a skandinávská módní firma Stenströms. Petráček je ženatý, má roční dceru. Lyžuje, občas hraje golf, zahradničí. Řídí Mercedes třídy R.
Foto: Robert Sedmík
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.