Obyčejný život
Za 887 eur nelze přežít, lkají Řekové uprchlí z města do hor
12.07.2015 14:07 Původní zpráva
Reportéři časopisu TÝDEN projeli Řecko od makedonských hranic až po Athény a dokumentovali, jak žijí obyčejní Řekové. Hned v pohraničních horách třeba narazili na rodinu, která tam před krizí utekla drahému městu.
Německo by se samo nikdy nedostalo z dluhů, kdyby mu v roce 1953 nebyla odpuštěna polovina válečných reparací. To je ústřední myšlenka, kterou mnohokrát slyšíme v horské osadě Kavalaris. "Berlín nám dluží 108 miliard eur za rekonstrukci válkou zničené infrastruktury a dalších 54 miliard za státní půjčku, kterou Hitlerovi poskytla řecká centrální banka," sype z rukávu dvaašedesátiletý Nikos Sitmalidis, jenž žije v horské vesničce Kavalaris s manželkou Eleni. "Kdyby Merkelová naše požadavky uznala, bylo by rázem i po řeckém státním dluhu," má jasno.
Kavalaris je zapomenutá osada u makedonských hranic, v níž končí prašná silnice. Dál už vedou jen kozí stezky mezi úchvatnými platanovými lesy, v nichž žijí želvy, načež následuje pás vyprahlých hor. Nikos Sitmalidis s manželkou Eleni Vasiliadu ještě před třemi lety bydleli ve více než půlmilionové Soluni. "Krize nás ale vyhnala sem," říká Eleni, i když jí město hodně chybí. Manželé trvale žijí v chatě, kterou si v Kavalaris už dříve vystavěli na pozemku Eleniných rodičů.
"Byt v Soluni pronajímáme za 250 eur na měsíc, nájem už jsme ale museli o stovku snížit, nikdo nemá peníze," vypráví Eleni, zatímco Nikos přináší výpis poslední penze. Dlouhá léta pracoval jako odborný chemik v soluňské rafinerii a podle dřívějších tabulek měl dostávat důchod přes dva tisíce eur měsíčně, jenže do penze odcházel až po vypuknutí krize, takže výměr byl nakonec o něco málo nižší. Po všech dalších srážkách z doby vlád premiéra Samarase i nynějšího předsedy vlády Tsiprase tedy nyní dostává jen 887 eur měsíčně. Manželka přitom nemá dostatek odpracovaných let a tudíž žádný starobní příspěvek, společně musí vyžít z citované částky, což by prý v Soluni nešlo, takže odešli do hor.
"Je tu krásně, ale do obchodu ani k doktorovi se bez auta nedostanete. Když nám, nedej bože, něco bude, do nemocnice je to padesát kilometrů těžkým terénem," stěžuje si Eleni. Ke zmiňované částce státní penze však Nikos Sitmalidis dostává ještě asi 300 eur ze soukromého penzijního fondu, do kterého roky přispíval. Tyhle peníze jdou nicméně na vysokoškolská studia neteře, neboť její rodiče by náklady na univerzitní vzdělání neutáhli. Důchod přichází na Sitmalidisův účet a pomalu se mění ve virtuální penzi. Zatím si může z penze vybírat jen 120 eur týdně (pracující občané 60 eur denně), tedy 480 eur měsíčně. O zbylou částku zřejmě přijde a možná v příštích měsících i o všechny další důchody. To pokud Řecku zbytek Evropy nepomůže a řecké banky úplně utáhnou svoje penězovody.
CELOU REPORTÁŽ Z CESTY PO ŘECKU SI MŮŽETE PŘEČÍST V POSLEDNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 13. ČERVENCE 2015.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.