Názor lékaře
Šmucler: Lepší auto si koupit smím, a lepší dlahu ne? Divné

"Většina pacientů chce, aby všechno bylo zadarmo, a většina doktorů chce, aby z příjmu "vedle" neplatili žádné daně. Ten, kdo by do toho chtěl vnést nějaký řád, bude po zásluze potrestaný, jako byl ministr Julínek," říká doktor Roman Šmucler. Podle něj nejde v českém zdravotnickém systému o špičkovou kvalitu péče, ale o to, pokrýt za daný rozpočet maximum. Šmucler sám až na výjimky pro pojišťovny nepracuje. "Jsem takový poučený pozorovatel. Neobhajuji systém, jen říkám, jak to je," dodává zubní lékař.

Jak to je?

Není tajemství, že různé poplatky nad platby pojišťoven se samozřejmě vybírají. Náš zdravotnický systém je vlastně překopírovaný britský poválečný systém. Vůbec v něm tedy nejde o špičkovou kvalitu péče, ale o to, pokrýt za daný rozpočet maximum. Takže pacienti, kteří nechtějí platit žádné poplatky, by neměli koukat na kvalitu péče ve smyslu, zda na ně má lékař dost času nebo zda je na toaletách kvalitní papír. Ten systém musí být maximálně efektivní a to se i daří. Jako ve válce. Jako potravinový lístkový systém. Všichni jsme pojištění, máme v základu nárok na spousty věcí, ale úkolem systému je poskytovat je co nejlacinějším možným způsobem. Díky tomu pak financovat nové a nové věci, které věda vymyslí. Pokud chtějí lidé usměvavé, nespěchající lékaře v příjemném prostředí, musíme mít systém jako v USA nebo aspoň v Německu. Privátní připojištění a více přímých plateb.

Do systému jde ale, zdá se, hodně peněz. To se kradou, že nejsou?

Nejde primárně o to, zda se krade, nebo nekrade. I kdyby se všechny peníze, které se snad rozkradou, v systému objevily, zásadně to situaci nezmění. Nepovažuji za reálné, že se rozkradou čtyři miliardy ročně. A hlavně, všem nepravostem prostě nejde zabránit. Ty čtyři miliardy zdravotnických poplatků jsou z politické vůle pryč. Zrušení poplatků byla pro systém větší rána než zlodějiny. Peníze, které měly po krizi valorizovat platy a přispět na provoz, padly na politický slib.

Takže systém je špatný, jak tvrdí ten bratislavský praktik?

Neznám ten případ podrobně, ale v zásadě asi nelže. S kolegy z medicíny je to případ od případu jiné. Znám lékaře, kteří si vynucují různé doplatky dost nevybíravým způsobem a žijí si velmi dobře. To je hrůza. Ale i takové, kteří by bez finanční pomoci od pacientů zkrachovali. Internisty, kteří hodiny pečlivě bádají nad nálezy pacienta a dlouho s nimi o všem mluví. Takoví nemají v našem systému pojištění šanci. Chcete-li v našem systému prosperovat, musíte při v podstatě fixních příjmech maximálně krátit náklady. Musíte si hlídat, abyste s pacientem dlouho nemluvili a nenapsali mu drahý lék nad svůj limit. U nás je to o to absurdnější, že jsme podepsali Úmluvu o bioetice, kterou si netroufli přijmout mnohem bohatší země. Pacient tu má extrémní práva. Například na informace. Může klást lékaři dotazy hodiny a hodiny. Jenže ten čas nikdo nezaplatí. A spoustě doktorů se to nelíbí. Ne proto, že by chtěli být bohatí (tedy jak kdo...), ale že ten systém podporuje nekvalitu a omezenou komunikaci s nemocným. A pak jim nezbývá - jako mně - než dělat léčit za "hotové", což ale znamená, že jsem pro spoustu lidí nedostupný.

Anebo?

Anebo je tu druhý způsob - kombinovat příjmy od pojišťovny s příjmy "bokem", jako to dělá on. Pak jsou jednou nohou v kriminále. Jsou i odbornosti, které pojišťovna platí docela dobře, ale často je to takto. A to se děje v celé Evropské unii. Nejen v Česku nebo na Slovensku, ale i třeba v Anglii. Pamatuji, když na Slovensku před lety několik měsíců lékařům neplatili mzdy. Celý systém fungoval, lékaři to z pacientů "nějak vyrazili", ale politici se tvářili, jak je vše super.

Tak to vypadá, že se zrovna teď ta hra hraje na Slovensku.

Ministr Julínek chtěl udělat v systému jasno. Poplatky byl detail. Hlavně chtěl umožnit, aby byla všem, bez protekce, umožněná jakákoli péče, pokud si rozdíl nad garantované minimum připlatí. A aby si mohli legálně zaplatit lékaře podle své volby. Rozdíl v péči podle peněženky mnohým vadil. Tak se to jakoby zakázalo a běží to "načerno". Politici za to jakoby nemohou a občas se nějaký lékař chytí a exemplárně potrestá. Pak se "jede dál". Podobné to bylo s výběrem lékaře. Objednat si specialistu je přirozené. Ale do toho se nechtělo ani lékařům. Část peněz by směřovala do daní a nemocnic. Zřídit ale legální možnost zaplatit si specialistu je nezbytné. Jinak velkým nemocnicím odejdou (typicky na Západ) nebo budou pořád na hraně šedé ekonomiky, trapné úplně pro všechny zúčastněné.

A nejhorší jsou zubaři. To se tak traduje.

Naopak, tam je díky doplácení poměrně jasno. Zdravotní pojištění reflektuje kvalitu péče konce osmdesátých let, kdy končil socialismus. Nové výdobytky jsou za jasné příplatky. Tohle ve zbytku medicíny až na výjimky chybí. Jinak neudržitelnost je krásně vidět na tradovaných "zubních plombách". My máme "na pojišťovnu" spravit zub za necelých tři sta korun. Včetně všeho. Nejdražší je čas. A čas ušetříte dvěma způsoby - zaprvé, že pacientovi nenecháte nastoupit anestezii potřebných sedm minut a ošetříte mu to vlastně bez ní. A ze všeho nejdůležitější je neztrácet čas dlouhou komunikací s pacientem - informovaný souhlas po zralé diskuzi? Kde to žijete? Když je na něj tak minuta... Anebo že to prostě ošidíte. Dokážeme vypracovat dokonalé výplně, ale když na to máte deset minut, je to takové "zacpání díry". My nemáme nedostatek zubařů, jak se píše. Máme jich skoro nejvíce na světě. Máme nedostatek zubařů ochotných ošetřovat za úhradu pojišťovny bez dalších doplatků. Zejména pak v regionech, které nejsou pro mladé atraktivní. Mladí už nechtějí za málo peněz dělat nekvalitní práci, jen kvůli udržení "jakoby bezplatného zdravotnictví". Narodili se v jiné době a chtějí ošetřovat podle moderních postupů za ceny, na kterých se dohodnou s pacienty. Dopadne to jako v Británii, kde postupně spousta stomatologů systém opustila a začali léčit "za hotové". Stát je vlastně rád. Zbude více peněz třeba na onkologii a nemůže za to systém, ale "nenasytní zubaři". Dramaticky to komplikuje zrušení poplatků.

Jak?

Jsou plné ambulance, když už jsou zase úplně zadarmo. Každý, kdo měl teď v chřipkovém období teplotu a rýmu, si zavolal erzetu (rychlou záchrannou službu, pozn. redakce) a nechal se odvézt na urgentní příjem. A tam čekal vedle lidí, co jim vážně šlo o život. Někdo přece už musí říct, že to takhle nejde. Poskytujeme zdravotní péči přístupnější než Německo, ale platíme za operace doktorům padesátkrát míň než tam. Ne pětkrát, ale padesátkrát méně! Za stejnou operaci, se stejně drahým materiálem! Tak co po těch doktorech chceme?

Měla jsem za to, že se to částečně dorovnává dary, co za ně nemocnice děkují na tepaných tabulkách v lobby. Není to tak?

Naše republika nalila spoustu miliard, za které mohly být dálnice, do nových budov v krajských a státních nemocnicích. Až za deset let nebudou tyto dotace a zařízení zastará, náš systém se začne trhat. Tenhle systém je závislý na dotacích jako sportovec na anabolikách. Sám o sobě zkrachuje... Soukromníci na dotace nedosáhnou. Mají podobné provozní náklady, na investice musejí tedy sehnat peníze jinde. Někdy to dokážou lepším hospodařením, jindy posílají méně výhodné pacienty do státního a jiní třeba vybírají "dary" jako ten kolega na Slovensku.

Takže z toho slovenského případu vyplyne poučení, myslíte?

Třeba toho lékaře zavřou a tím problém prohlásí za vyřešený. Ale postupně se jim stane, že nebudou mít praktické doktory pro chudé pacienty, protože ti lékaři s lepší klientelou nebudou pojišťovnu, co platí pár korun, vůbec řešit. Vše se bude platit hotově. Doktoři na venkově budou mít smůlu. Postupně ho i s pacienty opustí.

Ta reakce na vystoupení doktora Liptáka - více zde - sjednotila celou rozháranou slovenskou politickou scénu. Shodli se, že je to od něj hyenismus.

Doktor Lipták provokuje a politici moralizují, aby nemuseli řešit nepříjemný problém, který se jich osobně netýká. Politici se přece, jak víme, neléčí ve venkovském špitále. Když se prezidentu republiky něco stane, nejde přece ke svému obvoďákovi. Má vojenskou nemocnici, nějaké k tomu určené sanatorium nebo pracoviště. Když se významnému politikovi má něco operovat, vždycky to dělá top profesor. Kliniky, kde se to operuje, pak obvykle nemají problém shánět investiční prostředky. Politikům se líbí v moderních klinikách s usměvavými profesory a sestřičkami. No a vědí, že je znovu do tohoto ráje zvolí, jen když budou slibovat bezplatné a rovné zdravotnictví pro všechny.

A jak vy, insider, tohle řešíte?

Potřeboval jsem po úrazu pravé ruky lepší a složitější titanovou dlahu. Možná bych ji dostal protekcí na úkor někoho potřebného. Připlatit si nesmím. Tak jsem ji koupil a nemocnici ji daroval. Jinak bych třeba už neléčil. Ta dlaha stála dvanáct tisíc korun, zachránila mi profesní život. Vůbec nechápu, proč si mohu koupit lepší auto, ale ne lepší dlahu a legálně připlatit skvělému operatérovi, který mi pomohl.