Severská detektivka
Ztracený Čech: Do Norska přijeli uklidit moje tělo
16.04.2014 19:55 Rozhovor
Počítačový specialista Michal P., kterého v prosinci nalezli promrzlého a zraněného v závěji v norském Oslu, tvrdí, že se Norsko mělo stát jeho hřbitovem. Je prý možné, že ho útočníci napadli jinde a norskou metropoli použili jen jako smetiště. Dobrovolně by sem prý Michal nikdy nejel. TV Barrandov to řekl v dlouhém, téměř hodinovém rozhovoru, který vedl poprvé v češtině.
Řekl jste, že telefonický rozhovor s otcem vám pomohl rozpomenout se. Na co jste si už vzpomněl?
Oni mně řekli hlavně o té dávnější minulosti, kterou oni znají lépe. A od té doby se i já rozpomínám. Jde to velice rychle. V podstatě už mám všechno zpátky, kromě těch posledních pár let. Když mi o tom otec povídal, byl to ten největší impuls, kdy se mi to začalo vracet. To bylo jak lavina.
Rozhovor s otcem byl tedy jakýsi spouštěč vaší paměti?
To bylo několik hodin, tři nebo čtyři hodiny v sobotu a stejné to bylo v neděli. Byl to přesně ten spouštěč. Já jsem se i rozmluvil česky, pak jsem ještě pár dnů mluvil anglicky i s českými novináři, protože jsem v polovině věty přeskakoval do angličtiny.
Kde je ten mantinel, od kterého si už nic nepamatujete?
Končí to před dvěma lety na konci roku 2011. Já jsem dělal čtyři roky pro policii jako soudní znalec na velkém případu. Za čtyři roky jsem jim měl dát finální znalecký posudek. To bylo září, říjen 2011, a tam na mne čekaly docela solidní peníze. Celé čtyři roky jsem jim dával průběžné výsledky. Takže tohle byla víceméně formalita, ten finální posudek. Bylo to ale také velmi důležité. Hlavně profesně. Protože dokud nebylo to znalecké zkoumání uzavřené, tak oni neměli oficiální závěr.
O jaký případ šlo?
Podrobnosti říkat nebudu. Byl to obrovský případ, který se vyšetřoval od devadesátých let. Byla tam odhadovaná škola okolo 500 milionů. Tam nastala ta zvláštní situace, že jsem z nějakého důvodu neodevzdal finální posudek, nepřišel jsem si pro ty peníze, co tam na mě čekaly. Místo toho jsem vybral všechny peníze z bankovního účtu a snažil jsem se zmizet z republiky.
Kam?
Pravděpodobně, jak jsem zjistil, jsem měl zamluvené letenky do nějaké vzdálené asijské východní země, ale jak to vypadá, tak jsem tam neodletěl. To už je prosinec 2011 a vypařil jsem se. Dva roky jsou úplné nic. Nevím kde, nevím co.
Rok jste tedy vůbec nefungoval? To jste neměl žádné finanční závazky?
Do té doby jsem měl normální život, jako každý jiný. Měl jsem spotřebitelské úvěry, měl jsem byt na hypotéku. Z důvodu, že jsem se najednou vypařil a nebyly žádné peníze na účtě, nebyly žádné příchozí platby, tak nemohly být ani žádné splátky, čili ty úvěry se nesplatily. Exekutoři byt zabavili, prodali. Z výtěžku se nepokryla ani ta nesplacená část hypotéky, natož ještě další úvěry. Poté v polovině roku 2012 na mě banka, u které jsem měl hypotéku, podala návrh na insolvenci. Pak jeden a půl roku bylo ticho a dali návrh znovu.
Jak je možné takhle úplně vypnout? Předpokládám, že coby soudní znalec jste se takových excesů normálně nedopouštěl?
Je to samozřejmě úplně nemyslitelné. Kdokoli, kdo mě zná, tak potvrdí, ať už můžu být jakýkoli charakterově, tak můj vztah k práci je naprosto seriózní. Abych udělal něco tak neuvěřitelného, to je vyloučené. Tam musel být nějaký sakra dobrý důvod.
Jaký?
Já vůbec nevím, nemůžu ani spekulovat.
A může tedy to, co se vám stalo v Oslu, nějak souviset s tímto případem?
Já nevím. Do té doby, než jsem toto zjistil, tak jsem žil pouze v tom, že mě tady téměř zamordovali. A ti lidé, kteří to udělali, jsou na svobodě. Vědí moje jméno, vědí mou adresu tady v Oslu. A mohou tady na mě narazit. Nemám tady žádnou ochranu. A teď je to ještě horší, protože jsem zjistil, že je tady ještě jiný problém z toho roku 2011, a tudíž ještě druhý důvod, proč bych se mohl bát. Je to hrůza.
Takže v obavách budete i po návratu do Česka?
Já tam jedu v podstatě jen z toho důvodu, abych si zařídil nové dokumenty, protože tady je to velmi obtížné. Jak to vyřídím, tak budu chtít odjet, co nejdříve. Vzhledem k tomu, že jsem zmizel a veškerá moje ekonomická aktivita skončila, tak tam už ani nemůžu působit. Žádný majetek tam nemám. Všechno je mimo, všechno je zmražené. I kdyby nebyla žádná hrozba, tak já tam nemůžu znova začít. Já to ale nevidím jako svou chybu. Já to vidím jako důsledek toho, co se stalo.
Proč jste se ocitl zrovna v Norsku? Měl jste na tu zemi nějaké vazby? Jezdil jste tam, znal jste to tam?
To je úplná šílenost. Já jsem otce prý před časem nějakým způsobem zkontaktoval a oznámil jsem mu, že prostě odcházím na Nový Zéland. Ale místo toho jsem odletěl úplně na opačnou stranu, do Norska. Vůbec nechápu, jak jsem se mohl ocitnout v Oslu. Ani jsem pořádně nevěděl, kde Norsko přesně je. Původně jsem si myslel, že jsem ve Švédsku. Když jsem se probral z kómatu a viděl nad sebou zdravotní sestru, tak jsem si podle divných znaků na její jmenovce myslel, že je to švédština.
A byl jste někdy předtím v Norsku? Poznal jste tam něco?
Nic jsem tady nepoznal. Nerozumím ani slovo. Oni se mě ptali, jaký jsem měl důvod, proč jsem sem mohl přijet. Nemám žádný důvod. Naopak je několik důvodů, proč sem nepřijet. Protože tady je strašná zima a já tu zimu opravdu strašně nesnáším, neuvěřitelně ji nesnáším. Já tady trpím. Tady je všude zima. I v nemocnicích mají pod dvacet stupňů, nějakých sedmnáct osmnáct stupňů. Prostě katastrofa.
Nebyl nějaký důvod, proč se do Norska vydat?
Ano, na to jsme se s kriminalisty dívali. Jediné, co tady bylo, bylo udělování Nobelových cen. Ale že bych sem jel zrovna kvůli tomu, to se mi nějak nezdá.
Takže jste byl do Norska unesen?
Ani ne únos, jako že mě sem odvezli odhodit. To, co se stalo, se stalo někde jinde a oni použili Norsko jako smetiště. Všude jsou otevřené hranice, nebyl problém sem přijet. Nikdo si vás nevšimne, nikdo vás nezkontroluje. Když mě našli, nikdo nezavolal policii. Ani ten muž, co mě našel, ani lékaři z ambulance, ani nemocnice. Přitom jsem měl na zápěstí docela hluboké stopy po spoutání plastikovými sponami. Navíc jsem po znásilnění krvácel. Měl jsem zakrvácené džíny. Nikdo ale policii nezavolal.
Všichni si mysleli, že jsem drogově závislý, který to jen přehnal a moc se zfetoval. Kdybych býval umřel, a že jsem umíral, bylo by to vyhodnoceno jako případ feťáka, který se předávkoval a umrzl. Nikoho by nenapadlo, že by to mohl být nějaký zločin. Mohlo to dopadnout tak, že by to byla perfektní vražda.
Český ministr vnitra se nechal slyšet, že když bude zapotřebí, poskytne vám policejní ochranu. Stál byste o ni?
No rozhodně, i kdyby mě dali do vězení, tak je to lepší, než být venku. Já jsem docela na jehlách, protože mě zatím nikdo nekontaktoval. Počítám zatím s tím, že budu u rodičů, ale když jsem v takovém nebezpečí, tak nechci být rodině nablízku. Naopak chci být od nich, abych k nim nějaké nebezpečí nepřitáhl.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.