Filmová recenze
Anthropoid: české téma nečeskému publiku
28.09.2016 08:50 Recenze
Dlouho očekávaný hollywoodský film Anthropoid na motivy jedné z nejodvážnějších kapitol dějin českého národa, a to nejen za období druhé světové války, zažil svou světovou premiéru 1. července v Karlových Varech. Tehdy zájmu festivalového publika nestačil ani hlavní sál plus čtyři přídavné projekce. Do regulérní kinodistribuce vstupuje právě dnes, symbolicky v den patrona českého národa, svatého Václava.
Většina recenzentů snímek britského režiséra Seana Ellise, autora dramat Cashback a Metro Manila a atmosférického hororu Střepy v hlavě, zhodnotila hned zkraje července, proto není špatné se mimo jiné podívat, jak si film o tak citlivém českém tématu vedl. V hodnocení nedopadl špatně, a když už mu byla vyčítána patetičnost, tak v nesprávném místě. Pokud se většina hodnotících ušklíbala nad tím, že v závěru přestřelky v cyrilometodějské kryptě parašutisté vykřikovali: "My jsme Češi, nikdy se nevzdáváme!", je na místě usvědčit je z neznalosti historie. Protože takové heslo před čtyřiasedmdesáti lety skutečně padlo.
Hollywoodští svalovci českými národními hrdiny
Děj dvouhodinového snímku se poměrně věrně drží historie a asi není třeba ho blíže představovat. V popředí zájmu kamery stojí především klíčoví muži atentátu na zastupujícího protektora Reinharda Heydricha, členové zahraničního odboje Jozef Gabčík (Cillian Murphy) a Jan Kubiš (Jamie Dornan), kteří jsou vysláni z Londýna, aby odstranili "kata českého národa" a strůjce konečného řešení. Že se jim navzdory omezeného množství informací a výstroje atentát na jednoho z nejmocnějších mužů třetí říše podařil, je jasné, stejně jako jejich heroický, leč marný poslední boj v kryptě kostela Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici.
Snímek rovněž sleduje osudy lidí, kteří odbojářům pomáhali, jako byla rodina Moravcova (Pavel Řezníček a Alena Mihulová), nebo ve vedlejší linii sleduje lásky hlavních parašutistů - Marii Kovárníkovou (Charlotte Le Bonová) a Lenku Fafkovou (Anna Geislerová). Trochu horší je, že padoušskou linii film nesleduje vůbec. Heydrich je jen anonymním personifikovaným zlem a všichni němečtí vojáci či oficíři gestapa zaměnitelnou masou. Murphy s Dornanem zvládli své role dobře, zvlášť to platí o Cillianu Murphym, jehož Gabčík sice nemá bůhvíjaké psychologické prokreslení, ale oproti jednorozměrnému Dornanovu Kubišovi je to pořád živá a zajímavá postava. Paradoxně mnohem hůř jsou na tom čeští herci.
Angličtina pro začátečníky
Na vině za trošku komický pohled našince na Anthropoid má hlavně skutečnost, že všechny role jsou namluveny anglicky s legračním, záměrně východoevropským přízvukem. Málokdy se stane, že se těším, až nějaký film půjde do televize s českým dabingem - pokud se ale povede, u Anthropoidu to bude jedině plus. Pak totiž nevznikne nechtěně směšná situace, kdy na pozadí hraje dobová česká písnička a herci tam v angličtině rozumují nad Kubišovým moravským dialektem. Film totiž je určen celosvětovému publiku, nikoli jen českému - a z výsledku se zdá, že je pro všechny, jenom ne pro Čechy.
To však není jediný fail (byť z logiky věci pochopitelný), kterého se tvůrci dopustili, je jich bohužel daleko víc. Zmiňovanému patosu se totiž opravdu nevyhýbá, leč v jiných chvílích, než jsou vlastenecké výkřiky z krypty: rozšlápnutí houslí, na které synek Moravcových zrovna cvičí, když si pro něj přijde gestapo, už takové ovšem je. A taky dost klišovité. Když už jsme u Moravcových, scény s jejich výslechem (no, ono to je na férovku mučení, žádný výslech) jsou zase zbytečně na efekt brutální; v tom se režisér utopil při snaze vymačkat z látky co nejvíc, ale zbytečně to přeháněl. A záhadným zůstane i obsazení čtyřicetileté Geislerové do role dvacetileté Kubišovy lásky Fafkové. Nezachrání to ani její zajímavá duchařská scéna v kryptě - do té role fakt nepasuje.
Strhující drama
Všechny detaily ale blednou nad strhujícím dramatem, které se na plátně odehrává. Sice se hluchým místům nevyhne, ale obsahuje skvělé scény včetně závěrečné přestřelky. S výhradami tak můžeme film klidně označit jako povedený, aktualizovaný pro dnešní dobu a klidně se rovnávající Sequensovu Atentátu: přes svůj kultovní status totiž film z roku 1964 trpí celou řadou neduhů (z nichž některé Ellis nechtěně opakuje), které z něj nedotknutelné dílo vážně nedělají. Je jen na vás, zda se vám Cillian Murphy bude zamlouvat víc než Radek Brzobohatý; film se o to opravdu snažil.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.