Kontroverzní ceny
Dvanáct leváren na Českých "levech"
05.03.2017 12:04 Glosa
Sklizeň Českých lvů pro film Masaryk je legitimní, ale nemravná. Jak vůči soupeřům v daném ročníku, tak i vůči těmto výročním cenám jako takovým.
Jak to shrnula řada komentářů na sociálních sítích, rekordní počet tuzemských kinematografických cen (dvanáct) získal film, který (téměř) nikdo neviděl. Aby totiž byl Masaryk nominovatelný, absolvoval koncem prosince 2016 sedm veřejných projekcí v pražském kině Lucerna, do běžné distribuce nastupuje až 9. března.
Podmínky nominovatelnosti tak snímek režiséra Julia Ševčíka a producenta Rudolfa Biermanna splnil: podle článku II. 1. d) (i) statutu cen sedm promítnutí opravdu stačí. Je to málo? Taková jsou pravidla.
Každý producent chce vydělat a stojí i o ocenění své práce. V případě Biermanna a "jeho" Masaryka jde o postup doslova na hraně. Masaryk splnil absolutní minimum kvalifikačních požadavků a do běžné distribuce (uvedení v prosinci nepočítaje) vstupuje v první regulérní termín po udílení Českých lvů, kdy bude chtít rekordmana každý vidět. Taková strategie nejde "přes" čáru, ale zároveň se od ní ani na píď neodchyluje do bezbřehého prostoru na dovolené straně. Účelovost z toho čiší na hony.
Zasloužil si Masaryk dvanáct Českých lvů? Takový termín po takovéhle strategii nelze používat. Těžko se vyslovuje i slovo "vyhrál". Film splnil podmínky a statisticky získal nejvíc hlasů. Vyhrát, zvítězit - to se spojuje se slovy hra a vítěz. A za nimi cítíme něco víc než jen chladný kalkul. Ve hře jde o víc než o pravidla a počty: co třeba radost nebo velkorysost? A co pravidla nepsaná, jako fakt, že hlasující akademici neměli šanci vzít v potaz reakce diváků, šuškandu, ohlasy na sociálních sítích, recenze a kritiky, jež jejich rozhodování jindy zcela přirozeně ovlivňuje?
Dvanáct lvů pro Masaryka jednotlivé trofeje i ceny jako takové devalvuje nezávisle na konkrétních výkonech, jež za nimi stojí. Postup, jakým byly docíleny, připomíná kácení deštných pralesů. Ty rostou dlouhou dobu, stejně jako prestiž a renomé institucí. Pokácet se dají bleskurychle. Na jejich úrodné půdě pak lusknutím prstů vyroste bohatá úroda. Ale jen jednou: roky střádaná prsť se pak brzy vyčerpá a odplaví. Další úrody z ní už jen paběrkují.
Masaryk se z diskuse o oprávněnosti a hodnotě svých cen sám vyřadil. Dostal by ty Lvy i za rok? Možná ano, možná ne, ale sám Biermann si myslel, že ne, už i kvůli konkurenci blížících se novinek Jana Svěráka či Bohdana Slámy. Svým účelovým chováním tak oceněné výkony sám umenšil, nedopřál jim srovnání. Co na tom, že Karel Roden je v roli Jana Masaryka opravdu skvělý?
A když jsme u srovnání: České "levy" letos sklidila i řada Slováků a Slovenek, Slovenka Adéla Banášová večer (výtečně) moderovala, ze Slovenska pochází i Rudolf Biermann. No a čo: to nemravné není, protože to není účelové, prostě se to tak sešlo. Nikdo si nesedl s tužkou a papírem a takovou konstelaci nenarýsoval.
Zasloužil si tedy Masaryk tolik cen? Těžko říct, sám se z podobných debat diskvalifikoval. Zasloužil si takovou "poctu" Jan Masaryk? Určitě ne. Je hořkou ironií, že papírová ocenění získal snímek, který se opírá (otírá?) o muže usilující o mravnost, člověka z rodiny, kde jméno zavazovalo. Masarykové dělali politiku; Biermannova strategie je politikaření. Letošní Český lev byl kvůli tomu poněkud... levný.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.