Punková první dáma
Věra Chytilová: Bude to po mým

Krátce po svých pětaosmdesátých narozeninách zemřela režisérka Věra Chytilová, klíčová představitelka takzvané československé nové vlny, žena bez kompromisů uměleckých i osobních.

Jejím nejslavnějším filmem jsou Sedmikrásky (1966), výtvarně stylizované podobenství natočené na vrcholu evropských nových vln. Ale ve stínu tohoto snímku - jehož postupy dnes působí paradoxně poněkud vyčpěle - bledne to, co je na díle Chytilové to nejdůležitější. Odvaha zkoušet různé věci, odvaha dělat chyby.

Chytilová si kariéru nejen vydřela, dřela na ní prakticky pořád. Po epizodách s architekturou a modelingem začínala u filmu jako klapka a vypracovala se nahoru. A hledala, zkoušela. Její absolventský film Strop (1961) a středometrážní film Pytel blech (1962) kombinovaly dokumentaristický přístup s hranou akcí a čerpaly z estetiky neorealismu. K boji uměleckému se přidaly i souboje s režimem o tvůrčí svobodu - jako když Chytilová v letech normalizačních zákazů napsala dopis Gustávu Husákovi, v němž prostě požadovala možnost pracovat. Zde je několik možná méně známých orientačních bodů na její cestě.

O něčem jiném (1963)
Celovečerní debut, ve kterém jsou kontrapunkticky propojené osudy ženy v domácnosti a vrcholové gymnastky; obě hledají "něco jiného". Dokumentaristické ladění, autenticita, neokázalá dlouhometrážní salva na úvod kariéry.

Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979)
Hemžení postav na sotva dostavěném panelákovém sídlišti. Lidé se brodí bahnem, hledají si cestičky od autobusových zastávek, zápasí s nedodělávkami... Drsná a trefná satira socialistického způsobu života, pochopitelně ve své době zakazovaná.

Kalamita (1981)
Objev Bolka Polívky pro český film. Hraje mladého muže, který vede donkichotský boj v době morálního rozkladu. Coby strojvůdce vysokohorské lokálky ho prostřednictvím laviny potká i kalamita skutečná, ale kalamitou je hlavně všechno okolo něj.

Vlčí bouda (1986)
Drsný horor z horské chaty, kam na lyžařský kurz odjede skupina problematických mladých lidí. Trojice "instruktorů" je podrobí drsné životní zkoušce... Děsivá, klautrofobická podívaná, ve které stejně jako v Kalamitě teprve ohrožení přiměje aktéry k semknutí se a spolupráci.

Kopytem sem, kopytem tam (1988)
Objev herců Divadla Sklep pro český film. Třicátníci užívající si nevázaného života jsou najednou ohrožení nemocí AIDS, ale dlouhodobě i vlastní nezodpovědností a sebestředností. "Nastavování zrcadla" společnosti je strašné klišé, ale jinými dvěma slovy tvorbu Chytilové neshrnete.

Praha, neklidné srdce Evropy (1984)
Nemělo by se opomínat, že Chytilová byla i vynikající dokumentaristkou. V tomto případě dokázala rutinní zakázku od jakési textilky pozvednout do polohy dokumentární eseje o Praze a jejích dějinách. Oslavou české historie divákům dodala hrdost v době, na kterou rozhodně hrdí být nemohli.