Filmová recenze
Zničeni láskou: zakázaný poměr ve vězení
30.12.2016 07:30 Recenze
Zatímco hlavním tématem třeba italské kinematografie je vztah dítěte s matkou, jak se aktuálně můžeme v kinech přesvědčit v Bellocchiově dramatu Sladké sny, témata francouzských filmů se točí kolem lásky a jejích různých (zakázaných) forem. Poměrně dobře to ilustruje oba národy a tak trošku posiluje stereotypy vnímání Italů jako mamánků, kteří žijí s rodiči snad nejdéle v celé Evropě, a Francouzů coby sexuálních štvanců. O jednom takovém milostném vztahu je i snímek Zničeni láskou, který můžete od čtvrtka vidět i v českých kinech.
Zničeni láskou je poslední z několika francouzských filmů, které závěrem letošního roku máme možnost zhlédnout. Před nedávnem to bylo třeba Začít znovu o rozpadu unaveného manželství a citu mezi stárnoucí profesorkou a jejím bývalým žákem, Kameny bolesti o láskách dávno zapadlých nebo naposledy Marguerite a Julien o skandálním vztahu mezi sourozenci. Nyní tu máme další formu - o vášni mezi ředitelem věznice a jednou vězenkyní.
Za mřížemi
Anna Amariová (Adèle Exarchopoulosová) je třiadvacetiletá dívka, která nastoupí do vězení za blíže nespecifikovaný přečin a čeká na konečný verdikt nad svým osudem. Podstoupí tradiční souboj o místo mezi ostatními arestovanými ženami, které ji chtějí šikanovat, případně lesbicky svádět, navzdory své křehkosti však Anna nemá k ráně daleko a svůj prostor si uhájí. To ale přestane platit ve chvíli, kdy se střetne s ředitelem věznice Jeanem Firminem (Guillaume Gallienne), který má doma spokojenou rodinku s malou dcerkou a řízení vězení považuje za umění. Propukne mezi nimi spalující vášeň, jíž se nedokážou ubránit, a především Firmino živočišné Anně s nymfomatickými sklony víc a víc podléhá. Jenže takový vztah určitě není v pořádku a společnost jej odmítá; jejich krátká láska tak nutně bude muset mít osudové následky...
Film Zničeni láskou vznikl podle knihy novinářky a spisovatelky Catherine Siguretové a Florenta Gonçalvese. To není spisovatel, ale někdejší ředitel věznice, který zažil zakázaný vztah s jednou ze svých svěřenkyň. Ano, film vznikl na motivy skutečné události a Gonçalvesovi za to hrozily tři roky za mřížemi. Dotyčnou femme fatale, kvůli níž se spořádaný občan mohl takto spustit, byla Emma Arbabzadehová, která nesla podíl na rasistické vraždě židovského obchodníka jejími kumpány. Ve filmu o tom ovšem nepadne ani slovo. Jen těžko bychom si k hlavní hrdince mohli vybudovat kladný vztah, kdyby se vylákáním nevinného muže do pasti podílela na jeho smrti. Proč je ve vězení Anna, nezjistíme.
Chybí něco navíc
A to je zároveň hlavní kámen úrazu Zničených láskou. Postavy tam prostě jen jsou, nic o nich nevíme a moc se nedozvíme. Příběh je vyprávěný z chladného odstupu, jako kdybychom sledovali strohé soudní přelíčení. Zcela tak vyšumí motiv z Faidry, kterou Anna čte, o relativizaci viníka a oběti, protože k rozměrům antické tragédie má snímek hodně daleko. Lze si proto najít nějaké sympatie alespoň pro jednoho z nich (pro Jeana Firmina, potažmo Guillauma Gallienna se hledají vážně těžko), ale jen těžko s nimi soucítit.
Problém totiž je, že ve filmu o spalující vášni skutečná vášeň jaksi chybí. Vztah mezi Annou a Jeanem je naprosto nevěrohodný, ti dva k sobě prostě nepasují, není z nich cítit jiskření, chemie, nic. Několikrát se můžeme podívat na jejich soulož (mimochodem, zajímalo by mě, jak je možné v takovém vězení s tolika zaměstnanci a kamerovými systémy najít tolik času a prostoru pro tolikeré hrátky), pokaždé jí ale chybí zanícení. Anna škemrá, že by chtěla znovu, potřetí, počtvrté, ještě jednou, ale celou dobu vypadá, že se nudí a nebaví ji to.
Odcizení diváka
Proto se ani publikum nemůže divit, že vztah dopadne, jak dopadne. Není to jen herci - protože zatímco Guillaume Gallienne byl zvolen asi proto, že se Florentu Gonçalvesovi celkem podobá, ale jeho postava je vrcholně nesympatická a hraná zcela bez emocí, třebaže zvlášť v závěru Jean musel pulzovat vztekem a žárlivostí, Adèle Exarchopoulosová je výborná. Jen možná ne přesně trefená, protože určitě není démonickou femme fatale, ale co by pobláznila o tolik staršího chlapa s rodinou, spíš něžnou zranitelnou laní s vyplašeným pohledem. Exarchopoulosová krásná je, po Životu Adele má na svém kontě další velice zajímavou roli, podle scénáře zjevně zahranou přesvědčivě - jen pro příběh trošku vedle.
Je asi škoda, že nepříliš zkušený režisér a scenárista Pierre Godeau v tak silném tématu nesáhl k odvážnějšímu zpracování a nevložil trošku víc emocí. Při závěrečných scénách jsem necítil nic, žádnou lítost nebo pocit sounáležitosti s hrdiny. To filmu chybí. Jinak je totiž silný v detailech, navzdory 110minutové stopáži rychle uteče a rozhodně nenudí, dokáže diváka vtáhnout, až ho zajímá, jak to sakra s těmi dvěma vlastně dopadne - ale spíš jako čtenáře bulvárního plátku nad něčím skandálním než jako emocionálně zaujatého. Byl-li to záměr, podařil se, ale hodně snímku uškodil. Ovšem nemyslím, že by byl.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.