Jak jsem viděl královnu. Brusel etc.

Ten vysekany text v pamatniku Konga (ostatne opravenem velmi nedavno, do jara byl krasne zacernaly) je jedine slovo "Arab" - puvodne tam stalo, ze sousosi na levem sloupu zobrazuje dustojnika smrtelne raneneho v boji s arabskymi otrokari. Ted tam jsou jen otrokari. Ono vychodni Kongo uz byla v podstate step spojena se Sudanem a udolim Nilu... Jo, a chybi vam tam velka mesita bruselska. A hezci nez Namur je urcite Lucemburk. Místo kozy jelen.

48 hlasů

Pane Penasi, prosim Vas, nemohl by jste si zmenit Vasi fotku v "Tydnu-cz"? Ta fotka ve mne strane evokuje K.Gottwalda, kdyz se vratil z Hradu.

40 hlasů

Peňás je vůl!

43 hlasů

Dovoluji si zásadně nesouhlasit s Vaším názorem na kolonizaci Konga. Otřesná situace vládla v Kongu právě za Leopolda II., kdy bylo jako "Free State Congo" až do r. 1908 jeho výsadním vlastnictvím. Kaučuk, hlavní konžské bohatství té doby, byl od domorodců vynucován drastickými praktikami, aby bylo dosaženo co nejvyšších zisků (zabíjení, usekávání rukou,....), počty obětí z té doby se odhadují na miliony. Díky postupnému odporu misionéřů, veřejného mínění a výsledů komise o situaci v Kongu z poč. 20.století byl Leopold II. přinucen svá práva ke Kongu převést na belgický stát. V důsledu obrovského nerostného a zemědělského bohatství země to znamenalo pozitiva hlavně pro Belgii. Školství a osvětu přinášely do Konga především katolické a ostatní křesťanské misie, nešlo tedy přímo o aktivity belgického státu. Belgie po získání nezávislosti Konga hrála s dalšími západními zeměmi neblahou roli při umožnění zabití P. Lumumby, vzniku občanské války a podpoře vlády diktátora Mobutu Sese Seko. Dlouhodobé neřešení etnických rozporů během belgické nadvlády v regionu (Rwanda, Burundi) a naopak jejich podporování, vedlo později k opakovaným genocidám mezi kmeny Tutsi a Hutu, které nakonec pronikly až do Konga a trvají dodnes. Na rozdíl od Vás považuji belgický kolonialismus Afriky za neospravedlnitelný, otřesný a jeden z nejhorších kolonialismů světa. Jinak zbytek článku jako vždy výborný, jen ta část o kolonialismu mě trochu nadzvedla.

44 hlasů

Milý/a AZQ, to je skutečně dosti tenký led a připouštím, že se lehce probořím. A já nemám v úmyslu obhajovat belgický, vlastně jakýkoli kolonialismus, i když přinesl i jistá pozitiva a především těžko říci, zda po něm (ale i před ním!) se tam žilo lépe. Poměry za Leopolda II. byly asi opravdu strašné, na druhé straně myslím, že svědčí v belgický prospěch, že připadaly strašné i Belgičanům, kteří mu vlastně Kongo v onom roce 1908 "zestátnili". Kromě toho krutosti Belgičanů (Leopolda) obzvláště rádi líčili konkurenční Němci, propaganda byla už tehdy. V knize Marca Ferra Dějiny kolonizací (vyšly loni) se např.o poměrech před rokem 1960 (vyhlášení samostatnosti) píše: "...Belgičané žili v Kongu v naprosté nevinnosti tak, jako by se jich celá dekolonizace vůbec netýkala, jelikož v letech 1945 - 1959 byl v zemi klid a počet belgických obyvatel stoupl z 35 000 na 115 000. Belgičané byli navíc přesvědčeni, že jsou ze všech kolonizátorů nejlepší, a příkladem měla být jejich zdravotnická politika. Rostl také počet dobře vedených škol, zakládaných především církvemi (...) Od nucených prací se přešlo k péči o zdravotníky. (...) Země tedy byla zdánlivě jakoby malátná, když tu v lednu 1959 propukly městské nepokoje, na které nebyli Belgičané vůbec připraveni, ale které je s ohledem na události jinde ve světě dovedly k tomu, že s koloniálním režimem neprodleně skoncovali. Překvapení bylo naprosté, zvrat situace též: ani zybetek světa, ani sami Afričané takový rozchod s minulostí nečekali.Před partnery Belgie se tak otevřela jakási politická propast a nikdo nevěděl, jak ji překonat. (...) Nastala éra konfliktů spojených s nevídaným násilím, v první řadě proti belgickým důstojníkům; pokračovalo to několika válkami mezi vládou prezidenta Josepha Kasavubua a jeho ministerským předsedou Patricem Lumumbou, což byl revolucionář a marxista; posléze se odtrhla bohatá provincie Katanga..." Válka, šílené režimy, genocidy, vyhánění etc. tuto obrovskou zemi pak postihovalaly dalších padesát let a konec není v dohledu. Je to skutečně jen vina krutých kolonizátorů? Zdraví jp. Velmi zdrženlivý pohled na dobrodiní

73 hlasů

Ještě jsem chtěl napsat, že velmi zdrženlivý pohled na dobrodiní dekolonizace obsahují též příslušné stránky v Dějinách 20. století od Paula Johnsona, i když chápu, že autor není každému po chuti.

51 hlasů