Popové naděje
"Teď už je to jenom na nás," říká skupina Nebe
14.08.2013 15:30 Rozhovor
O mladé havířovské pětici Nebe se začalo mluvit v souvislosti s její nominací na tuzemský objev roku v Českém Slavíku za rok 2011. Loni vydali debutové album Legosvět, aktuálně zveřejnili nový singl Vteřina, který avizuje jeho nástupce. Nejen o natáčení klipu mluvila ústřední autorská dvojice: zpěvák a kytarista Petr Harazin a kytarista Štěpán Petrů.
Do širšího povědomí jste vešli jako objev Richarda Krajča a jako předkapela Kryštof na jejich podzimním turné. Co to pro vás tehdy znamenalo?
PH: To, že si nás Richard všiml, a události, které pak nastaly, to byl jeden splněný sen za druhým. Vůbec jsme nečekali, že hned první sezónu, kdy si nás vezme pod svá ochranná křídla, by se mohlo tolik věcí podařit. Vydali jsme desku, která se celkem chytla u lidí i u kritiků, dostali jsme se na halové turné, v což jsme sice tajně doufali, ale věřit tomu začali, až když nám to Richard potvrdil, a vlastně všechno, co se okolo kapely děje je přesně to, kam jsme se vždycky chtěli dostat. Je to zároveň druhá etapa našeho vývoje, protože hrajeme už osm let, ale zároveň nová startovací čára. Vyvrcholením je dohoda s vydavatelstvím Universal, a teď už je to jen na nás.
Nebojíte se, že se teď budete těžko zbavovat nálepky "kapely kterou prosadil Richard Krajčo"?
ŠP: Určitě nebojíme. Richard nám pomohl, dnes jsme kámoši, ale druhou desku už budeme dělat bez něj a také nemůžeme předpokládat, že by nás Kryštof znovu brali jako předkapelu, protože to bychom byli i sami proti sobě. Lidé samozřejmě budou škatulkovat a přirovnávat nás ke Kryštof, ale věřím, že se nám to časem podaří zlomit. Kryštof byl také na začátku přirovnáván k Lucii, Mňáze nebo Tata Bojs a dnes si na to už nikdo nevzpomene.
PH: Když s Kryštof na svém začátku jeli jako předkapela UDG, byli ve stejné pozici. Dnes si našli svou cestu a nikoho je ke Kryštof přirovnávat už ani nenapadne.
Naučili jste se od Richarda Krajča něco, když vám produkoval desku?
PH: Myslím, že úplně všechno (smích). Do té doby jsme byli hodně naivní a vůbec jsme netušili, jak to v showbusinessu funguje. Sami jsme věděli jen to, že nás čeká dlouhá cesta.
ŠP: Hodně jsme se naučili po té muzikantské stránce. Poprvé jsme byli ve velkém studiu, kde byly jeho rady k nezaplacení, hodně jsme toho museli odkoukat.
Jedním ze vzorů, jednou z ikon pro kapely na pomezí rocku a popu jako jste vy, ke které všichni vzhlížejí, jsou britští Coldplay. Co myslíte, že je potřeba udělat pro to, aby se jim někdo alespoň přiblížil?
PH: Myslím, že to ani nejde.
ŠP: Také myslím. Na to aby se stal někdo podobně velkou kapelou, musí znát strašně moc důležitých lidí a hlavně nejen například u nás, ale i v Británii by do něj někdo musel investovat strašnou spoustu peněz, což je v současnosti zcela nereálné. Ale na druhou stranu musím říct, že všem, kteří za touhle myšlenkou u nás jdou a mají snahu se proslavit v zahraničí, strašně moc fandím a věřím, že se to jednou někomu povede.
Sami tedy nemáte chuť zkusit prorazit venku?
PH: Mám takový sen, že kdybychom někdy byli opravdu slavní v Čechách a věděli jsme, že už není kam jít dál, tak bych chtěl začít zpívat anglicky a jet třeba do Londýna nebo do Berlína. Nemusel bych se starat, jestli to vyjde nebo ne, protože bych tady měl své jisté. Ale zároveň si uvědomuji, jaká to je utopie, myslet si, že by třeba za těch 15-20 let se ostatní zvedli, opustili svoje rodiny a jistoty, a šli do toho se mnou. Museli bychom se tam přestěhovat a začít úplně znovu.
ŠP: Zajímavé je, že když někdo mluví o tom, prorazit venku, že automaticky myslí západ. Mně se docela líbí myšlenka zkusit časem Slovensko a Polsko - třeba v Polsku je čtyřikrát větší trh. My jsme z polského pohraničí a moc dobře víme, kolik desek tam prodává Nohavica nebo Farna. Takže mi připadá mnohem realističtější se obrátit tímto směrem.
Hodně vás charakterizují poetické a romantické texty. Čím se u nich inspirujete?
PH: V minulosti jsem byl hodně ovlivněn vlastními zážitky: když jsem se například rozešel s holkou nebo necítil se dobře, tak vznikaly texty, které máme některé i na první desce. Většinou jsou o lásce, ale nemusí to být jen láska člověka k člověku, ale hrají tam roli i pojmy jako "domov" nebo kraj, ze kterého pocházíme. Nikdy jsem moc nečetl poetické knížky, ale hodně mě inspirovaly Richardovy texty, hlavně svými jinotaji a metaforami. Teď mě baví psát texty, které si lidé mohou spojit se svým vlastním životem, najít si v tom něco pro sebe, svoje emoce. A jde to vlastně jen tak samo od sebe, nic nás nikam netlačí.
Vaše budoucí druhé album oznamuje nedávno vypuštěný singl Vteřina, který aktuálně dostal klipovou podobu. Kdo za ní stojí?
PH: Martin Müller. Dělal nám už první klip k písni Legosvět s Terezou Voříškovou a dělal i třeba klip k písničce Křídla z mýdla pro Kryštof s Jarkem Nohavicou. Už poprvé jsme si padli do oka a dohodli se, že až budeme dělat další klip, že by ho rád točil. A když jsme mu poslali novou píseň, za dva dny měl krásný námět, který nás nadchl. Má tři roviny příběhu a rozhodně to není takový ten případ, kde je tři minuty záběr na poskakující kapelu a nic jiného se tam neděje. Má to pěknou pointu, přišlo nám to chytré a hezké, a hrozně jsme se těšili na natáčení.
Tentokrát v klipu nemáte žádnou mladou a krásnou herečku?
PH: Minule to byla náhoda. Potřebovali jsme tam hezkou holku a napadlo nás, že by bylo dobré, kdyby byla známá. S Terezou nám to dohodl Richard, protože ona, ačkoli je stejně stará jako my, je mnohem slavnější. A je fakt, že nám spousta lidí pak psala, že se ráda na ten klip opakovaně dívá už jen proto, že tam je ona.
ŠP: V novém klipu žádnou herečku nemáme, ale je tam jedna kuriozita. Je tam Portugalec, který vůbec neumí česky, ale kvůli nám se tu písničku naučil.
PH: Zásadní je ale někdo jiný. My jako kapela v tom klipu s baterkami v noci v lese honíme příšeru. A tu hraje dívka, která je jinak moc hezká, ale tady je zcela zahalená. Jmenuje se Katka, a je Mistryní Evropy ve vodním lyžování. Věnuje se ale i akrobacii - což jsme vůbec nevěděli, režisér Martin nám to neřekl. Ona nám v tom klipu utíká, my se jí snažíme dohonit, a ona si přes ty klády metá salta a přemety, zatímco my tam zakopáváme o každý kořen. Dala nám celkem zabrat.
Točilo se to opravdu v lese?
ŠP: Ano. Trvalo to celou noc. Od šesti do šesti. Sice nejsme herci, ale dělal to asi dvacetičlenný štáb a moc nás to bavilo.
PH: Byl to velký zážitek. Zajímavé je i to, že jsme to točili na celkem malém prostoru, vždy jsme přebíhali z místa na místo, ale v tom klipu to pak vypadá, že jsme proběhli snad celý les.
Ta písnička je prvním singlem z druhého alba. Na kdy ho plánujete?
PH: Jak jsem říkal, nikdo na nás netlačí. My teď doufáme, že se tomu singlu bude co nejlépe vést v rádiích a bude se líbit co nejvíce lidem. Máme v záloze ještě jednu píseň, kterou pošleme do etéru v případě, že tahle nějak vyšumí. A pak teprve se uvidí, jestli budeme točit další jednotlivé písně, a nebo už vznikne rovnou celé album.
ŠP: Na začátku jara bychom každopádně rádi to album dotočili.
Kdo ho tentokrát bude produkovat?
PH: Dalibor Cidlinský, který už produkoval Vteřinu. Hrozně nás to s ním baví. Spolupracuje i s Tomášem Klusem nebo Jarkem Nohavicou a momentálně i s Richardem Krajčem, kterému pomáhá s hudbou do filmu Karin Babinské - Křídla Vánoc, který půjde na podzim do kin a na kterém jsme se autorsky trošku přičinili i my dva.
Kolik už máte připraveného materiálu?
ŠP: Máme několik písniček a další průběžně vznikají. Chceme mít z čeho vybírat a až se budeme do krve hádat, která ta písnička na desce bude a která ne, abychom si za nimi mohli opravdu stát, že jsou ty nejlepší, které nás napadly. No a pak teprve natočíme tu desku, která bude samozřejmě naše nejlepší - jak se tak s oblibou říká...
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.