Pátečník Jaromíra Slomka
Čeština jako člověče, nezlob se
22.04.2016 05:36 Glosa
Nedávali jste na základní škole pozor v hodinách češtiny? Zapomněli jste, kdy "psát mě a kdy mně"? Anebo to víte, zato netušíte, jaký byl původní význam slova ochechule? Kniha Čeština nově od A do Ž vaše vzdělání diskrétně doplní a nenásilně rozšíří. Svazek bez přebalu o 147 stranách vydalo Nakladatelství Academia se společností Mafra. Vedle editorky Markéty Pravdové na něm pracovalo osmnáct magister, magistrů, doktorek a doktorů.
Původně běželo o novinový seriál, takový, jehož díly si snad i člověk přečte, avšak večer si těmi stránkami bez lítosti vycpe provlhlé střevíce. Jinak by si musel jednotlivá pokračování vystřihovat, odkládat - a pak co? Donést ke knihaři? Jenže co by si počal s tenkou knížkou formátu Lidových novin?
Možná proto, že jazykovědné příručky se obtížně ilustrují (třeba Miloš Nesvadba a Jan Steklík o tom vědí svoje), oživili (?) autoři výklad mapkami: každá z třiceti kapitol začíná ukázkou z Českého jazykového atlasu. Nutně je to tudíž dějepis, slova "Mapa zachycuje stav ze šedesátých až sedmdesátých let 20. století" se opakují důsledně. "Jak se kde říkalo cibuli?" "Jak se kde říkalo klíštěti?" "Jak se kde říkalo žaludku?" Atd. Budiž, archeologie má bezpochyby svoje kouzlo; vědět, kde se před půlstoletím vyloupával z palice česneku stroužek a kde strouček, kde vroubek, špárek, štrouček, strouzek, zoubek, pazourek či parouzek, je poučné, čtenář si však nutně položí otázku, do jaké míry jsou ta synonyma živá ještě dnes a jestli třeba izoglosy mezitím nevedou jinudy. Že by to Ústav pro jazyk český nedokázal zjistit? Sociální sítě by tady nepomohly?
Co ještě "vzdělávací kurs", jenž prý vznikl "v úzké spolupráci deníku a předních jazykovědců" (přívlastek je tu navíc, z autorského kolektivu patří k předním jazykovědcům pouze dialektolog Jan Balhar), nabízí? Vedle banalit jako "Eva je biblické jméno první ženy" jsou zde, řečeno s paní Pravdovou, "výklady obecných témat..., odpovědi na časté či pozoruhodné dotazy adresované jazykové poradně, pojednání... o původu vybraných osobních a zeměpisných jmen" a také rubrika "Čeština v práci, která představuje novinky v aktuální normě pro úpravu dokumentů a je praktickým rádcem..." (správně, když rádce, tak praktický, nepraktických rádců už bylo dost).
Komu je taková kniha určena? Asi všem. Tedy i těm, kteří ve škole dávali pozor a vyložit ochechuli by také svedli. Především pro poučenější čtenáře měl být rukopis připraven s větší pečlivostí. Editorka například dopustila, aby se tu na dvou místech psalo o dlouhých a ničivých mořských vlnách: na s. 80 vykládá jedna lingvistka: "U cunami (možno psát i tsunami) sice příručky uvádějí r. ž. i stř., ale v praxi převažuje r. ž., a to podle české vlny." A na s. 114 jiná lingvistka: "tsunami/cunami: Toto podst. jméno je nesklonné a může být rodu středního nebo ženského. Můžeme použít mezinárodní přepis (tsunami) i přepis přímo z japonštiny, odkud slovo pochází (cunami)." Tomu se říká, že levice neví, co dělá pravice.
Editorka měla zasáhnout i na jiných místech. Jeden z autorů dává tyto příklady užití slova "hapták": "postavit se hapták" a "stát hapták". Ach. Což ústavní lingvisté nevědí, že slovníkáři už dávno zachytili dodnes živé "stát v haptáku" (viz třeba Trávníčkův Slovník jazyka českého, 1952)? Editorka se neměla spokojit s poznámkou ke slovu "šalina" (jde prý "o slovo z tzv. brněnského hantecu", to je pravda, avšak rodokmen sahá k německému pojmenování "elektrische Linie", či ne?). Editorka neměla napsat "s nakladatelstvím Academia", když ta firma sama sebe píše (v tiráži) "Nakladatelství Academia". Že paní Pravdová není alergická na spojení "celá řada" ("teorií existuje celá řada", "Týnů a Týnců je u nás celá řada"), jí asi nelze vyčítat, je to věc jazykového citu a vkusu. Zato opravdu zamrzí, že tu pardonuje tvar "bratři Krásovi" - toto nedorozumění převzala Čeština nově od A do Ž z Akademické příručky českého jazyka ("Jan a Petr Novákovi", "Bratři Kovaříkové/Kovaříkovi"). To že by byla ona "čeština nově"? Skuteční přední lingvisté dvacátého století měli v této otázce jasno. Havránek-Jedlička (Česká mluvnice): "bratři Čapkové, Mrštíkové", Šmilauer (Nauka o českém jazyku): "bratři Čapkové, otec a syn Jelínkové". Ale nechme toho.
A ono titulní člověče, nezlob se? "Příloha knihy obsahuje... společenskou hru, která rovněž poslouží k procvičení jazykových znalostí". Hází se hrací kostkou, postupuje se figurkami, vzpomíná se na "kýžené slovo" a je to pravděpodobně velmi zábavné. A co teprve když u toho jsou přední jazykovědci!
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.