Očima Marka Přibila
Chléb a hry
23.01.2013 18:33
Jejich jména jsou známa: Karel Schwarzenberg (je starší a kníže, tedy sluší se, abych začal jím) a Miloš Zeman (někdejší předseda ČSSD a vlády).
Tito dva kandidáti, mající ambici stát se hlavou státu, rozdělili českou společnost na dva nesmiřitelné tábory, čímž předestřeli zároveň hned tři otázky, což je ale už známo méně.
První otázka zní: Čím jsou prezidentské volby, potažmo jejich druhé kolo, tak významné, tak výjimečné, když kvůli nim dokáže národ včetně jeho inteligence zapomenout, že mu i nadále vládne kabinet, který jím cele pohrdá a jehož kroky, na rozdíl od kroků budoucího prezidenta, na něj mají faktický dopad?
A druhá otázka je: Vezmeme-li v potaz jejich politické kariéry, zaslouží si vůbec ti dva hradní adepti, aby se kvůli nim v podhradí (na pracovištích, ve školách, v restauračních zařízeních, rodinách, parcích, metru, v tisku, televizi, rozhlasu, na sociálních sítích - tedy úplně všude) pomalu střílelo, a jsou hodni toho, aby byl tu za jednoho, tu za druhého (pantátu) kdejaký filozof, lékař, kněz, režisér, herec, žurnalista pomalu připraven položit holý život?
Na první dvě otázky jsou odpovědi snadné. Panem et circenses (v překladu chléb a hry) je latinské úsloví z doby úpadkového období Římské říše (všimněme si, že dnes je česká ekonomika i společnost také v úpadku). A ta metafora výstižně charakterizuje kalkul císařů, kdy byla za jídlo a hry získávána přízeň prostého lidu, již pak využili k vlastním cílům, přesněji kdy byla pozornost davu odpoutávána od politických událostí. Druhá odpověď pak zní: Nezaslouží a nejsou.
Na otázku třetí, čím anebo jak mohou České republice a zdejším občanům Schwarzenberg, či Zeman v úřadu prezidenta skutečně prospět, hledám odpověď již několik dní, a třebaže po ní pátrám s chladnou hlavou, neboť neurotransmitery mé nervové soustavy zaznamenaly po dobu jejich kampaní vskutku jen minimální vzruchy, bohužel výsledek mého úsilí je ubohý: pouhé dva nápady.
Schwarzenbergovým přínosem bezesporu bude, že jeho novoročnímu projevu porozumí na hlavních televizních kanálech dokonce i hluší spoluobčané, neboť se tomu stane vůbec prvně, kdy bude mít tento formát pořadu titulky.
A Zemanovým přínosem (kromě podpory tuzemského lihovarnictví) zase bezesporu bude, že jen díky takovémuto prezidentovi lid možná pochopí, v jak děsivém stavu nachází se česká levice, potažmo Česká strana sociálně demokratická (o pravici to již dávno totiž ví).
Suma sumárum tedy žádné příliš nadějné vyhlídky. Je ale lepší být životní optimista než pesimista. Toto krédo je základem zdraví, štěstí, úspěchu a spokojenosti nejen v životě pohlavním, nýbrž v životě vůbec. Proto si pozitivně naladěn říkám, že všechno zlé je k něčemu dobré. A to dobré spatřuji třeba v tom, že mnohem více mladých lidí než dnes bude dbát (již brzy) na studium cizích jazyků, více na sobě pracovat a že o úspěšných Češích, kteří se prosadili v zahraničí a proslavili tím naši krásnou vlast, budu slýchat i v budoucnu a hlavně čím dál častěji. A z toho mám upřímnou radost.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.