Zapomenuté architektonické dílo manželů Oehlerových
10.04.2008 10:33
Detektivní pátrání připomíná vznik výstavy v olomouckém Muzeu umění, mapující architektonické dílo manželů Elly a Oskara Oehlerových-Olárových.
Autor výstavy a ředitel muzea Pavel Zatloukal řekl, že přestože oba manželé spolu tvořili ve 30. letech minulého století, kdy se vše přesně evidovalo, mnohé se z archivů ztratilo a jejich stavby nahlodal čas i střídající se režimy.
"Funkcionalistické stavby Oehlerových navazovaly na výchozí podněty Le Corbusiera, nizozemského a německého funkcionalismu. Nebýt tragických událostí, které se začaly odvíjet roku 1938, je pravděpodobné, že by se tvorba Oehlerových díky nesporné kvalitě stala pro Moravu z hlediska moderní architektury zcela určující," uvedl Zatloukal. "Administrativní a hospodářské budovy i rodinné vily vždy mohutným rámem výrazně vyznačili vůči vnějšku. Do tohoto rámu pak vkládali něco subtilního a transparentního - skleněného, čímž odkryli nitro objektu," popsal projekty Oehlerových Zatloukal.
"Přestože po celá třicátá léta manželé žili a působili v Praze, většina staveb vznikla na Moravě. Dnes jsou v truchlivém, dezolátním stavu. Nedaří se ani záchrana vily továrníka Františka Wawerky v Lipníku nad Bečvou, která je obdobou brněnské vily Tugendhat," uvedl Zatloukal.
Výjimeční a pronásledovaní
Společnou tvorbu manželů v meziválečném období označil kurátor výstavy Jakub Potůček za výjimečný vztah. "Vyjma poslední práce, kterou je kladenská úpravna vody, disponujeme originálními materiály. Reprodukce jsme se rozhodli nevystavovat," zdůraznil Potůček.
Oehlerovi byli spolužáky na brněnské německé technice. Oskar Oehler pocházel z přerovské německo-české rodiny, jeho žena Elly byla z židovsko-německé rodiny z Ostravy. Jejich osud ovlivnil nepovedený útěk před nacisty, kdy se jim nepodařilo 1. září 1939 odplout z Neapole do Austrálie, protože ten den vypukla válka. Následovalo věznění, deportace, koncentrační tábory. Oba válku přežili, stejně jako jejich dcery, a začali používat příjmení Olár. Elly zemřela na následky věznění v Terezíně v 50. letech. Oskar projektoval do počátku 70. let, kdy emigroval do Vídně za dcerou. Tam také v roce 1973 zemřel. Pár měsíců před smrtí v dopise architektu Vladimíru Šlapetovi Olár napsal: "Každou stavbou stavím sám sebe. Každou stavbou dávám jiným štěstí, každou zdařilou stavbou získám přítele."
Pátrání přineslo ovoce
Příprava výstavy trvala desítky let. "Po emigraci byl vyškrtnut ze svazu architektů a byla zničena jeho evidenční karta i dokumentace. Koncem 80. let jsem se o něm mnohé dozvěděl od tehdejšího kádrováka Hutního projektu v Praze, kde naposledy pracoval. V říjnu 1989 se mi pak podařilo ve Vídni vyhledat dceru Olárových Renatu, uznávanou herečku. Ta si bohužel na architektonickou tvorbu rodičů z dětství moc nepamatovala," přiblížil vznik výstavy Zatloukal.
Ve výstavním sále najdou návštěvníci dvě třetiny děl manželů Oehlerových/Olárových, výstava potrvá od 10. dubna do 22. června.
Foto: www.archiweb.cz
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.