Umělá sladidla mozek neošálí

Myslíte si, že vám ke spokojenosti stačí sladká chuť, i když nebude od cukru, ale od sladila? Vám možná, mozku nikoliv. Nenechá se totiž ošálit sladkou chutí, jde mu o kalorie - čím víc, tím líp.

Vhodnost využití umělých sladidel jako cesty k hubnutí už nahlodalo mnoho studií. Třeba taková, která tvrdí, že po nich člověk jen dostane větší hlad, protože po sladké chuti nepřijde jinak běžná várka energie, kterou dodá klasický cukr. Nejnovější příspěvek do debaty přišel od vědců z Dukovy univerzity v Severní Karolíně, kteří testovali reakci mozku na sladidla pomocí laboratorních myší zbavených genetickou úpravou schopnosti vnímat sladkou chuť.

Právě tyto upravené myši si, stejně jako ty obyčejné, ze dvou vod - jedné oslazené cukrem a druhé umělým sladidlem - vybírali tu „pravou". Vědci si to vysvětlují tím, že produkce známého hormonu spokojenosti dopaminu, vypouštěného mozkem po požití, řekneme koblihy či žloutkového věnečku, není vázaný na příliv chuti, ale kalorií.

Myším, normálním i „sladkoslepým", přitom trvalo v průměru deset minut ochutnávání, než zjistily, který ze sirupů je ten cukrový. Jakmile si to ale jejich mozek přebral, trávila zvířata u zdroje skutečného cukru třikrát víc času než u náhražky.

Z toho vyplývá, že chuti na sladké se nelze zbavit náhražkou, ale jedině tak, že si je odepřeme. Škoda.

Foto: archiv