Extremisté v Africe
Džihád a Kaddáfího zbraně jsou hrozbou nejen pro Libyi
19.09.2013 18:00 Analýza
Bombovým útokem na budovu ministerstva zahraničí v Tripolisu z 11. 9. dali o sobě extremisté v Libyi opět vědět. Po ataku na francouzskou ambasádu z letošního dubna a loňském útoku na americký konzulát v Benghází, při němž zahynul americký velvyslanec Christopher Stevens a dva další jeho krajané. Akce se zúčastnilo 150 až 200 ozbrojenců, ve své většině nejspíše příslušníků islamistické milice Ansar aš-Šaríja, jež je blízká al-Kajdě islámského Maghrebu (AQIM).
Jde o další větší útok podporovaný extremistickou světovou skupinou. Členové teroristických uskupení mohou navíc nasadit v dalších útocích mocnější zbraně. V období po vypuknutí revolty v Libyi si totiž přišli extremisté na sofistikovanější zbraně než útočnou pušku AK-47, které mohou použít k útokům.
S vypuknutím lidových povstání v severní Africe zaměřených proti dlouho vládnoucím lídrům se naskytla pro extremisty nová příležitost - v případě pádu povětšinou sekulárních vlád by vzniklo v této oblasti mocenské vakuum.
Jedno z takovýchto bezvládí, se slabou centrální správou, vzniklo na území Libye.
Rekrutování a taktika libyjské al-Kajdy
Al-Kajda vyslala do této země už po vypuknutí revolty proti Muammaru Kaddáfímu své lidi s jasným posláním. Infiltrovat se mezi místní ozbrojené milice a obyvatelstvo, podněcovat v nich extremistické názory a získat jejich podporu.
Ještě na podzim roku 2011 spočívali radikální salafisté či členové extremistických militantních organizací na okraji vlny končící občanské války, což dokládaly četné analýzy. Postupem času se ale začal vývoj ubírat jiným směrem, to potvrzují pravidelné útoky kajdistů a ozbrojenců napojených, nebo blízce spojených s touto organizací prakticky napříč celou Libyí.
Al-Kajda využívá v Libyi několik taktik, kterými se snaží dosáhnout svých cílů. Mezi záměry se řadí oslabení, už tak chabé, centrální vlády a získání podpory obyvatelstva; zvláště ozbrojených milicí, které sledují stejné či podobné cíle.
Do zájmu se dostávají především milicionáři, kteří by mohli mít dlouhodobější či alespoň krátkodobější podíl na vládě. Důvody těchto snah jsou zjevné. Džihádisté by se nemuseli obávat zásahu silné státní moci.
O současném propojení extremistů se správou svědčí letošní únorové zadržení nejméně pěti desítek egyptských křesťanů v Benghází. Úřady je podezřívaly z šíření křesťanství, což je v muslimské zemi zakázáno. Zadržené navíc obvinily z nelegálního vstupu do země.
Džihádisté importují do Libye známou taktiku strachu a nejistoty. Bombovými útoky se podařilo extremistům nastolit podobnou situaci, jakou známe z Iráku - nikdo si nemůže být jist, jestli se nestane náhodným účastníkem exploze.
Vůdcové extremistických militantů při plánování a přípravě těchto akcí dbají na jejich utajení. Zdůrazňují taktiku "neviditelnosti". Jak ukazují útoky na správní objekty, minority a zahraniční mise, zatím se jim to daří.
Osmnáct džihádistů na tisíc Libyjců
Přívrženci al-Kajdy lákají do svých řad mladé obyčejné Libyjce pomocí kombinace ideologie, zastrašování a finančních pobídek. Vyslanci mezinárodní teroristické sítě loví s oblibou ve vodách radikálních salafistů.
Členové al-Kajdy také vyznávají určitou verzi salafismu, ale salafističtí duchovní často říkají, že na rozdíl od teroristických uskupení odmítají násilí; přitom v televizních kázáních podněcují nenávist proti křesťanům.
Z mnoha útoků můžeme zmínit napadení kostela v Benghází. Zbytky křesťanství se tak začaly po pádu libyjského vůdce stávat terčem agrese. Podporu obyvatelstva získávají salafisté v mešitách - dostali pod kontrolu desítky mešit a modliteben v zemi, kde mohou burcovat k násilí.
Mezi posilování řad členů al-Kajdy a spřátelených uskupení se kromě verbování místních či zahraničních jedinců řadí osvobozování jejich zadržených druhů,, což představuje novou strategii rozmáhající se v posledních měsících.
Můžeme zmínit útok z letošního 27. července na věznici v Bengházi, při němž se podařilo uprchnout více než tisícovce vězňů, z nichž byli někteří odsouzeni za teroristické činy. Stejná taktika byla nastolena i v ostatních státech se silnou činností al-Kajdy, připomeňme dobře naplánované útoky na věznice Abú Ghrajb či Tadží v Iráku nebo ve městě Déra Ismáíl Chán v severozápadním Pákistánu.
Ozbrojenci tak využívají problémů některých severoafrických zemí či států Blízkého a Středního východu k osvobození svých spolubojovníků.
Al-Kajda si vytvořila v Libyi v uplynulých dvou a půl letech pevný záchytný bod, přičemž počet členů této sítě zde nemusí být ve skutečnosti velký. Extremistických skupin, které jsou třeba na sobě nezávislé, ale mají ideově blízko k této mezinárodní teroristické síti, ale vzniklo větší množství. Mezi extremistické bašty patří například město Derna na severovýchodě Libye.
Podle federální zprávy USA ze srpna 2012 už v roce 2005 měli v tomto městě džihádisté na své straně nadpoloviční většinu (60 %) z celkového počtu asi 80 tisíc lidí. Na jeden milion Libyjců připadalo zhruba 18 džihádistů.
Zbraně z libyjských skladů do rukou teroristů
Libye patří mezi široce militarizované země, al-Kajda a ostatní extremistické skupiny si tak nemohou stěžovat na případný nedostatek munice. Už během občanské války v Libyi obletěly svět informace o vyrabování nikým nekontrolovaných vojenských objektů.
Četné státy vyjádřily právem obavy: "Nedostal se vojenský materiál do rukou extremistických skupin?" Z vojenských skladů zmizely i obávané střely země-vzduch, jež lze odpalovat z ramene.
Tok zbraní přes rozsáhlé libyjské území existuje i v současnosti.
Riziko je proto obrovské, militanti by se mohli pokusit zaútočit na civilní letadla nejen nad územím Libye, ale teoreticky kdekoliv v prostoru nad subsaharskou Afrikou.
Příslušníci al-Kajdy a jiní džihádisté mohou z libyjských zdrojů přiživovat občanské konflikty v Sýrii či Somálsku, což také činí. Libyjské vojenské zásobárny stačí na zásobení celé severoafrické odnože této sítě. Nejvíce zbraní absorbovala odnož - Al-Kaida islámského Maghrebu, která má své základny v Nigeru, severní Nigérii a ještě i v Mali.
Libyjské zbraně tak narušují stabilitu v celém regionu. Stoupenci al-Kajdy v současnosti v Libyi nedisponují pouze lehkými zbraněmi, ale místní přívrženci extremistů udržují těžký sofistikovaný arzenál včetně vozidel BVP či raketometů BM-21 na kolových podvozcích.
Extremisté si nepřišli pouze na AK-47, ale odnesli si odtud lehké a těžké kulomety, protitankové miny, přenosné raketomety a další.
Nelze očekávat významný zvrat současného stavu přemilitarizované Libye, neboť odzbrojily jen některé milice. Ty nejnebezpečnější ale ne.
Obavy z útoků na civilní letadla
Slabá centrální vláda si ani nemůže dovolit učinit v této otázce zásadní rozhodnutí, jelikož nemá kapacity pro zajištění rozsáhlých oblastí Libye a to především hranic; spřátelené milice totiž tripolské moci pomáhají s ostrahou. Naopak je nutné počítat s častějšími útoky na zahraniční cíle.
Není tajemstvím, že útok na americký konzulát USA zaskočil; hrozby budou do budoucna v této oblasti sílit. Nejen libyjské hranice jsou porézní a celá oblast je zvláště pro západní zájmy a civilní letectví nebezpečná.
Nikdo nemá přesnou představu, kde se nyní nacházejí stovky protiletadlových střel typu Strela-2 či 3, SA-7, Igla-1 nebo SA-16.
Nabízí se a pro analytiky je důležité položit si následující otázku: "Když se údajně dostaly tyto zbraně k rukám milicí bojujících v Mali, proč už nebyly nasazeny proti francouzským stíhačkám a vrtulníkům?"
Odpověď je možné hledat v kvalitě sice už zastaralých, ale osvědčených systémů; po dlouhá léta skladování vykonal prach a vlhkost patrně své. Nebo jsou na území jiných států - údajně je obdrželi povstalci v Sýrii.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.