Svědek
Přežil rwandskou genocidu: Vraždění už mi připadalo normální

Kdo se ve Rwandě vydá po stopách dvacet let starých událostí, narazí na děsivý příběh na každém rohu. Genocida menšinových Tutsiů začala 6. dubna 1994 a během 100 dní bylo zavražděno na 800 tisíc lidí. Řádění hutuských extremistů zničilo tisíce rodin. Richard Gakuba byl dítě, když bezhlavé zabíjení začalo.

Rwanďan Richard Gakuba je dnes 27letý mladý muž s nakažlivým smíchem. Při pohledu na něj se dá sotva uvěřit, čím vším si v dětství prošel.

"Viděl jsem umřít tolik lidí, že se pro mě stal pohled na vraždění a smrt v určitém okamžiku úplně normálním," říká. Když genocida začala, bylo Richardovi právě sedm let.

Do té doby prožíval šťastné dětství. Otec měl ve rwandské metropoli Kigali opravnu nákladních automobilů, ve volném čase se účastnil rallye na různých místech východní Afriky. "Na rwandské poměry jsme byli bohatá rodina," vzpomíná Richard, který měl ještě sedm sourozenců.

Pak ale začalo dlouho plánované systematické vyhlazování Tutsiů hutuskými milicemi. Richardovu matku nezabili hned, nejdřív ji opakovaně znásilňovali. "Náš otec se na to musel dívat, ale nás děti poslal pryč," vzpomíná Richard.

Už v dubnu 1994 zabili Hutuové jeho tříletou sestru: Usekli jí hlavu mačetou. Dva starší bratry usmýkali k smrti přivázané za nohy k automobilu. "Když jsme šli druhý den pro vodu, našli jsme jejich těla na ulici."

Otec přežil do června, pak už nedokázal snášet mučení své ženy a bránil ji před dalším znásilněním. "Jen přes mou mrtvolu, řekl. A tak ho ubili mačetami," vypráví Richard. Nazývá je vrahy, slovo Hutuové nepoužívá nikdy.

Richardovi se podařilo utéct. Po cestě autobusem a dlouhém pochodu se dostal spolu s dalšími utečenci přes Burundi do uprchlického tábora v Tanzanii. Přežil tam spolu se svým strýcem a tetou, ačkoli hutuské milice podnikaly lov na Tutsie i tam. Teprve po letech se dostal zpět do Rwandy. "Celou dobu jsem nevěděl, co se stalo s mou rodinou, jestli vůbec někdo přežil."

Jeho matka přežila. Hutuové ji ale při opakovaném znásilňování nakazili virem HIV. V roce 1998 podlehla nemoci AIDS. Z Richardova bratra se stal násilnický pijan.

Ačkoli Richard ztratil téměř vše, nevzdal se. Chodil do školy a později v Kigali potkal německého lékaře, který mu umožnil studovat v Německu a stát se softwarovým vývojářem. Dnes pracuje Richard ve rwandské metropoli jako překladatel a programátor.

"Někdy na tu dobu ještě myslím," říká Richard tiše. "Ale my nechceme žádnou pomstu, chceme jen mír. Pachatelé byli potrestáni. Dnes jsme všichni Rwanďané, to je všechno, co má smysl."