Indie: sběrem výkalů se stále živí statisíce lidí
12.06.2008 18:07
Nedotknutelní. Podle ústavy by tato kasta neměla od roku 1950 vůbec existovat. Přesto jich tisíce a tisíce uklízejí po svých šťastnějších a bohatších bližních výkaly. Ručně.
Zavádění sociálních zákonů jde v Indii ztuha. Ačkoliv manuální metaři jsou podle zákona z roku 1993 ilegální, stovky tisíc jich po celé zemi dál dělají svou špinavou, leč nezbytnou práci.
Uša Čaumarová, společenská čtyřicátnice, si přesně vzpomíná, kdy přestala být jednou z nedotknutelných, líčí její příběh list The Christian Science Monitor.
Bylo to v roce 2003 cestou do práce. Zastavil jí Bindešvar Pathak a Uša nemohla zprvu uvěřit, že se „tak hezky oblečený člověk" dal do řeči s někým, jako je ona. S uklízečkou výkalů. Jako taková musela rukama vybírat exkrementy z domů, kde neměli splachovací toalety.
Sousedi obvykle přecházeli na druhou stranu ulice, když jí viděli přicházet s jejím pracovním náčiním. Ani poté, co odložila kovovou pánev, drátěný kartáč a vydrhla se dočista, nikdo se s ní nechtěl bavit. Byla prostě pária, nedotknutelná.
Doktor Bindešvar Pathak založil svou organizaci zvanou Sulabh v roce 1970, aby dal těmto lidem možnost najít si nové místo ve společnosti. Začal nahrazovat staré toalety záchody splachovacími a nabízel vyděděncům rekvalifikační programy.
„Prodavači by mi nepodali ani rýži, nechtěli se mě dotknout. A nutili mě pokládat peníze na zem, dál od nich. Nakonec je ještě opláchli, než si je vzali," vzpomíná se smutným úsměvem Uša.
Dnes si na živobytí vydělává prodejem domácí čalamády a ručně šitých šatů.
Pathakova společnost Sulabh postavila 1,2 milionu vcelku levných hygienických toalet a pomohla 60 tisícům bývalých metařů najít jiné zaměstnání. Ačkoliv je tato nevábná práce již patnáct let mimo zákon, jen v Dillí se tímto způsobem stále živí zhruba tisíc lidí.
Samotný termín „nedotknutelný", nejspodnější žebříček hinduistického systému, byl zrušen indickou ústavou v roce 1950. Stigma lidí na dně společnosti mělo teoreticky zmizet také.
Ve městě Alwar založil Pathak v roce 2003 rekvalifikační program, který měl za cíl místní ženy, zaměstnané vybíráním výkalů z toalet, naučit číst, psát a šít šaty.
„Když sem poprvé přišly, cítily se nepříjemně. Já jim chtěl nabídnout jinou perspektivu," vypráví Pathak. A opravdu jim jí nabídl. Vzal je do nejdražšího pětihvězdičkového hotelu v Dillí, Maurya Sheraton.
Když je uviděl ředitel Sheratonu, vyděsil se a zkusil jim zabouchnout dveře před nosem. Pathak však slíbil zaplatit všechno, co by se ztratilo a tak mohli jít v klidu dovnitř. Nic takového se nestalo a ředitel se bývalým metařkám omluvil.
Pathaka nasměroval k jeho nynějšímu poslání výrok Móhandy Gándího: „Možná se už znovu nenarodím, ale kdyby se to stalo, chtěl bych se narodit do rodiny metařů, abych jim ulehčil v jejich nehumánním, nezdravém a nenáviděném údělu."
Druhou otřesnou zkušeností byla scéna, kdy viděl, jak býk útočí na malého chlapce. Lidé dítěti spěchali na pomoc. Někdo však vykřikl, že je z kasty nedotknutelných, takže býk chlapce zadupal do země.
„Takové věci se stále dějí," říká Pathak. „Ale máme všechno, co potřebujeme, abychom to změnili. Je to tak hrozně jednoduché. Stačí jen, aby lidé chtěli."
Foto: Profimedia
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.