Je suis Charlie
Pět let od atentátu. Ulice "Charlie Hebdo" vzpomíná na útok

Islám převezme v příštích pěti letech Evropu. S tímto tvrzením vyvolal Gérard Collomb bývalý francouzský ministr vnitra rozruch “, informovala už v prosinci zpravodajská platforma kath.net odkazem na anglický magazín LifeSiteNews, který vedl s bývalým ministrem vnitra rozhovor.

V něm Collomb varoval, že situace islamizace se může stát ireverzibilní. Je to znát už podle rostoucího násilí muslimských migrantů v každodenním životě. Tento trend lze stále více pozorovat i v jiných evropských zemích. Collomb hovořil o postupujícím procesu.

Jako příklad zvýšeného násilí bývalý ministr vnitra uvedl 235 000 trestních oznámení za znásilnění nebo z pokusu o znásilnění ve Francii v roce 2018. Bylo to o 62 000 více než v roce 2016 ao 225 000 více než v roce 2005. Také vzrostly v alarmujícím rozsahu útoky muslimů na nemuslimy. “V roce 2018 se vyskytlo více než tisíc útoků na křesťany (většinou znesvěcení kostelů) a 541 antisemitských činů, což je o 64 procent více než v roce 2017″, píše se v článku magazínu.

V článku od lifesitenews se lze hodně dozvědět i o slepotě a dvojité morálce levicově-intelektuálních elit Francie, které mlčí o těchto útocích, nekritizují islamisty, ale místo toho vedou kampaň proti údajné islamofobii – francouzské levici se podařilo vytvořit dojem, že národ je ohrožen vlnou islamofobie. Jako příklad uvedl Collomb velkou demonstraci 10. listopadu 2019. V ten den uspořádala koalice levicových skupin v Paříži protestní pochod 13 000 demonstrantů proti islamofobii.

Co však nejvíce překvapuje: Věty a slova bývalého socialistického ministra vnitra naplňují nejen ve Francii ale i v Německu v částech téměř rozsáhlou skutkovou podstatu za “štvaní lidu”. Že se o tom nikde nic nedočtete v mainstreamovém režimním tisku není proto překvapující.

0 hlasů

Nějak se pro pisálky z CH neumím nadchnout. Nechali se po jednom odvádět a střílet, aniž by se vzepřeli. Prostě odvahu jen pokud smolili své články, ale když došlo na reál, tak se nechali postřílet bez odporu. Ve stejné době došlo k podobnému útoku kde černý musulman zaútočil na židovský obchod, tam se ale jeden z ohrožených o odpor pokusil a i když zbraň které se zmocnil nebyla funkční, pomohl svým hrdinstvím zachránit několik ostatních. Proč tedy slaví posery, kteří svým psaním si za to do určité míry mohli sami a nikdo se nezmíní o opravdovém hrdinovi? Amedy Coulibaly který zabil 4 lidi v obchodě a policistku na ulici jako by nebyl. A Lassana Bathily, který zachránil 6 lidí tím že je vyvedl z obchodu do skladu a pak pomohl policii se také nezmiňuje, jen z pisálků krachujícího týdeníku jsou hrdinov? Proč? Proč se nepíše o Yohanu Cohenovi, který se pokusil zmocnit zbraně? Zbraň nevystřelila a muž byl zastřelen, ale na rozdíl od 9 poseroutků se sám pokusil odvážně situaci zvrátit. Oni ti v redakci se nechali postupně odvádět a střílet ve vedlejší místnosti, takže vrhnout se na jednoho z bratří když druhý odvedl dalšího, mělo solidní šanci. Jenže holt "hrdinové" jen na papíře se nechali postřílet po jednom. Proti nim stáli dva bratři a často jen jeden.

0 hlasů