Dvořáková se stýká s extremisty, má dostat medaili

K horkým kandidátům na státní vyznamenání patří letos předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu Anděla Dvořáková. Její osobu přitom provází řada otazníků, od spolupráce s ultranacionalisty po působení v totalitní justici.

„Hájím pouze historickou pravdu," tvrdí s oblibou energická a vždy elegantní dáma, která sedmým rokem stojí v čele Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS), největší organizace sdružující bývalé odbojáře. Při obraně pravdy, která v jejím podání často nese rysy tvrdého nacionalismu, se však Dvořáková spojuje i se značně pochybnými subjekty.

V nedávné minulosti pořádala několikrát společné akce s Klubem českého pohraničí (KČP) a jako hlavní host také vystoupila na jeho sjezdu. Klub přitom představuje málo vídané spojení krajní levice a pravice. Ačkoli věrně oslavuje předlistopadovou diktaturu a popírá její zločiny, řada členů má za sebou působení u Sládkových republikánů. Za extremisty je tato ostře protiněmecká organizace označována v dokumentech ministerstva vnitra i kontrarozvědky. „Dnešní působení klubu je opatrnější než v minulosti," říká politolog z Masarykovy univerzity Miroslav Mareš. „Jejich odkazy na komunistickou minulost, zejména co se bývalých pohraničníků týče, lze ovšem charakterizovat jako extremistické."

Dvořáková se hájí, že o klubu nemá dost informací. „Některých jeho akcí jsem se zúčastnila. Ale že by byl veden jako extremistická organizace? To jsem opravdu netušila."

Problematická kandidátka s problematickými kontakty

Hraničáři nejsou ale jediným pochybným partnerem. Ještě větší údiv vyvolává web odbojářského svazu se stálým odkazem na Vlastenecký klub a několik textů jeho předsedy Petra Tryščuka - téhož muže, který před třemi lety psal o „kolkování Romů" do ultrapravicového tisku. „Zasedal v redakční radě listu Národní politika spolu se známými antisemity a rasisty," říká o Tryščukovi Ondřej Cakl, jenž se zabývá monitoringem extremismu. „Publikoval u nich i přední ideolog českých neonacistů Roman Skružný."

Stejně jako ke Klubu českého pohraničí, ani k Tryščukovi se předsedkyně odbojářů nechce znát. „Mně to jméno nic neříká. Prověříme to," konstatuje.

Podivné kontakty Dvořákové zřejmě unikly pozornosti poslanců, kteří ji letos na jaře nominovali na státní vyznamenání. Hrad sice tradičně o laureátech mlčí, ale vzhledem k vřelým vztahům s Václavem Klausem patří předsedkyně odbojářů mezi favority. „Je to člověk pevných názorů, nepodléhajících módním vlnám a zkresleným výkladům dějinných událostí," napsal letos v červnu prezident o Dvořákové u příležitosti sjezdu ČSBS.

Z řad obětí nacismu a komunismu lze slyšet i odlišná hodnocení. „Její otec za války zahynul a ona má v sobě nesnášenlivost, šovinismus a protiněmecký nacionalismus, který vydává za boj za národní zájmy," říká Oldřich Stránský, někdejší osvětimský vězeň a předseda České rady pro odškodnění obětí nacismu.

Stejně hovoří i bývalý disident a senátor Zdeněk Bárta (KDU-ČSL). Ten loni v Terezíně řekl, že nelze odhlížet od utrpení sudetských Němců po roce 1945. List ČSBS Národní osvobození následně otiskl rozhořčený dopis „věřících z Poličska", kteří Bártova slova ostře odsoudili. „Ten dopis byl falzum. Žádní věřící podepsaní pod dopisem neexistovali," tvrdí Bárta. „My jsme si ta jména neověřovali, nemůžeme přece zkoumat každý dopis," krčí rameny Dvořáková.

Další výtkou na adresu předsedkyně ČSBS je její komunistická minulost a blízké vztahy s KSČM. „Nedopusťte, aby se Česko rozpustilo v EU jako kostka v šálku hnědé kávy. Co myslím tím hnědé, nemusím, doufám, vysvětlovat." Tato slova adresovala v roce 2004 komunistickým delegátům coby čestný host jejich sjezdu. „Že jsem vystoupila na sjezdu KSČM? Ale já vystoupila na sjezdech všech politických stran. A deník KSČM Haló noviny jako jediný otiskuje naše materiály," brání se.

A co již zmiňované členství v KSČ? „Byla jsem pouze řadovou členkou. Mám čisté ruce," hájí se Dvořáková. Nikomu prý neublížila, ba naopak: „V roce 1968 jsem měla na starosti rehabilitace bývalých politických vězňů. Byla jsem přísedící u Okresního soudu v Berouně. Spoustě lidí jsem pomohla a dělala jsem to tak dobře, že jsem u soudu zůstala i potom."

Foto: Karel Šanda, www.army.cz