Očima Petra Koláře
Rukověť nerozhodnutého voliče
11.10.2017 20:21 Glosa
Kdo nejde k volbám nebo dá svůj hlas nějaké menší straně, volí komunisty. Tato teze se českým veřejným prostorem táhne už od roku 1990. Přijít k volební urně a hodit do ní lístek s vybranou kandidátkou tak nějak patří k dobrému tónu, alespoň v určité části společnosti. Kdo tak neučiní, je buran, křupan. A volí komunisty. I tak vyprofilovaní političtí lídři, jakým býval někdejší předseda ODS Václav Klaus, před volbami často říkávali: Přijďte k volbám, je jedno, koho budete volit, ale hlavně přijďte.
Anketa:
Půjdete na podzim k volbám?
-
Ano, budu volit ANO. 15 %
-
Ano, budu volit ČSSD. 5 %
-
Ano, budu volit KSČM. 6 %
-
Ano, budu volit ODS. 11 %
-
Ano, budu volit TOP 09. 9 %
-
Ano, budu volit KDU-ČSL. 5 %
-
Ano, budu volit SPD. 18 %
-
Ano, budu volit STAN. 4 %
-
Ano, budu volit Piráty. 16 %
-
Ano, budu volit někoho jiné, než je v předchozí nabídce. 6 %
-
Ne, nepůjdu volit. 4 %
Vsaďte se, že na to dojde i letos. Jakkoli je paradoxní vyzývat někoho, aby klidně volil úhlavního soupeře a rivala, jen když přijde do volební místnosti. Přestože zásada "Kdo nejde k volbám, volí komunisty" dávno neplatí. Vycházela totiž z tvrzení, že komunisté mají uvědomělejší a zodpovědnější voliče, kteří přijdou vždycky. Takže když se sympatizanti ostatních stran do volební místnosti nedostaví, může na tom být rudá parta ve výsledku lépe. Nikdy se to nepotvrdilo, ať už byla volební účast jakákoli. To, že se KSČM podílí na vládě v některých krajích, je dáno spíše posuny a atmosférou ve společnosti než tím, že do krajů volí zhruba třetina obyvatel.
I "nevolbu" lze proto nyní považovat za naprosto legitimní vyjádření občanského postoje. Nejít k urně nemusí nutně znamenat, že je člověk "občansky neuvědomělý", nýbrž prosté vyjádření pocitu nad aktuální nabídkou stran a hnutí. Jak říká klasická ekonomická poučka: kde není nabídka, není poptávka. Navíc letos chybí jakýkoli zásadní ideový střet.
Popravdě řečeno, pro nerozhodnutého voliče dnes není nabídka nic moc. Zvlášť pokud je spíše pravicově smýšlejícím liberálem. Pojďme se podívat, jaké má možnosti při výběru z kandidátních listin v hlavním městě Praze.
Hnutí ANO. Andreji Babišovi nelze upřít, že je extrémně pracovitý a pro úspěch svého hnutí dělá v rámci kampaně ze svých konkurentů snad nejvíc. Ale pak jsou tady všechny ty ostatní věci. A jako "bonus" v čele pražské kandidátky ministři Martin Stropnický s Robertem Pelikánem. Ne, to vážně nejde! Sorry jako.
Sociální demokracie. Odhlédněme od levicové ideologie. Socialisty zjevně více než volby zajímá, jak se po nich vecpat do vlády. Už se chystají na následnou řež mezi Lubomírem Zaorálkem, Milanem Chovancem a na ně napojenými spolustraníky i byznysmeny o stranické funkce. Fakt, že hlavní téma své kampaně okopírovali i s chlupama od odborářů, je také výmluvný. Nemluvě o billboardech s pražským náměstkem pro dopravu a volebním lídrem Petrem Dolínkem, jenž na člověka shlíží při průjezdu městem v hodinových zácpách.
Občanská demokratická strana. Tady by se pravicový volič mohl chytit. Strana v posledních letech přešlapuje na místě, ale jednička kandidátky Jana Černochová je slušná ženská. A hlavně: Václav Klaus mladší na třetím místě má drive, který by při zisku preferenčních hlasů třeba mohl přenést i do centrální politiky strany. Jenže při znalosti poměrů v ODS se lze klidně vsadit, že i kdyby Klaus všechny přeskákal, tak ho mezi sebe nepustí. A unylý předseda Petr Fiala bude hovořit o úspěchu vlastní strategie, což stranu zabetonuje přinejmenším na další dva roky.
TOP 09. Všichni tak nějak víme, že Karel Schwarzenberg v čele kandidátky je pouhý maskot. Strana je dnes one man show Miroslava Kalouska. Fajn, je to docela zábavný chlapík. Jenže do koalice s ním ostatní politici moc jít nechtějí, takže si de facto volíte opozičního řečníka. A s ním spoustu "nounejmů" a podivínů typu Martina Plíška.
KDU-ČSL. Což o to, ve vládě si strana Pavla Bělobrádka nepočínala úplně špatně. Jenže pak přišel ten trapas se Starosty a nezávislými. No, a v Praze lidovci nasadili ministra kultury Daniela Hermana, o němž nejspíše něco tušíte jen v souvislosti s kauzou nevyznamenání Jiřího Bradyho, a aktivistu z Prahy 7 Jana Čižinského. Jenž je něco jako Matěj Stropnický light.
Piráti. Ivan Bartoš má na hlavě dredy a umí hrát na harmoniku. Což je asi tak to jediné, co se o nich a jejich programu dá říct.
STAN. Proč volit partu, pro niž byla důležitější vlastní kandidátka než možnost uspět?
Komunisti, SPD Tomia Okamury. O tom se ani nebudeme bavit, ne?
Pak jsou tu samozřejmě ještě menší partaje typu Strany svobodných občanů bez šance na úspěch. Pokud by čirou náhodou překročily tři procenta, dostanou každý rok šest milionů na další činnost. Ale proč je tímto způsobem živit, když to už pár let k ničemu nevede?
Vidíte, že to pro nerozhodnutého voliče není lehké. V podstatě jde o hledání menšího zla, což je samo o sobě trochu perverzní. Přesto to nejspíše opět zkusím, je to holt otázka zvyku. Naprosto však dokážu pochopit každého, kdo přespříští víkend zůstane doma.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.