Fantom ministerský
18.09.2006 00:00
Okamžité odvolání ředitele Národního divadla Daniela Dvořáka lze zatím vysvětlit snad jen důvody psychickými. Nový ministr kultury je pár dní v úřadě, jde si tedy rozumně nejdříve lehnout do nemocnice (nic proti tomu) a odtamtud, snad ještě na kapačkách, na hodinu vyhodí ředitele významné kulturní instituce, kde právě začala sezona. Věc pravděpodobně nemohla počkat, něco strašného musel Dvořák Štěpánkovi provést, nepozdravil ho, nedal mu roli v Othellovi, možná něco z dětství, z mládí, nějaká dívka či co. Temná záhada.
Jistě - jako vždy, když padne něčí hlava - má hodně lidí radost a někomu snad i imponuje ta ráznost. Někteří milovníci opery říkají, že orchestr hrál špatně. A proto dobře mu tak. Úřadování medvědí tlapou, to se rádo vidí.
Znalec opery Martin Štěpánek už to nemohl poslouchat, teď bude orchestr hrát jako s Karajanem. Spokojený je i méně múzický občan. Dvořák měl nesrovnalosti v účetnictví, to je v tomto extrémně pořádkumilovném státě rozsudek smrti. A jako scénograf se obohacoval zakázkami pro inscenace v Národním divadle. Bral za to honoráře v řádu desítek tisíc!
Pro politiky nepochybně skandál, to oni, věru, žijí v jiných cifrách. A ty záchody skoro za milion, které Dvořák nechal postavit vedle šéfovské kanceláře! Občas si takové záchody nechá někdo udělat za státní peníze ve své vile. Tady zůstanou ve „zlaté kapličce“. Okamžitě dosazený ředitel Mrzena bude alespoň rád chodit na toaletu...
Fakt je, že židle se pod Dvořákem od zjevení Jandáka kývala. Už v únoru tehdejší ministr kultury, tento „Jandák“ české politiky, slovníkem Rudého práva v televizi oznámil, že mu „chodí dopisy od herců i diváků, které poukazují na špatný stav první scény“. Následovala kontrola, jejíž výsledky nikdy nebyly kompletně zveřejněny, ale v podstatě v ní šlo o ony chyby v účetnictví a drahé toalety. Po blamáži s Divadelním ústavem, který chtěl Jandák přestěhovat do Brna, pak uložil svůj (latentní?) úmysl vyhodit Dvořáka k ledu. Na čas.
Jandákova chvíle přišla až nyní. Jako mstitelova ruka ze záhrobí se vynořila a objala svého starého pobratima-kumštýře Štepánka. „Ty, Martínku, jestli nevyhodíš toho Dvořaka, škyt, tak nejseš kámoš.“ „Slávku, že jsi to ty, ten Dvořák půjde. Spolehni se. Škyt.“ Kulturní politika v Čechách.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.