Rolling Stones v Praze
Božská kapela, radost, elán. Ale mizerná organizace
05.07.2018 13:01 Původní zpráva
Pražský koncert Rolling Stones se odehrával ve dvou odlišných světech. Po hudební stránce nadchl a ukázal, že kapela je i v roce 2018 ve formě. Těžko se však dalo pochopit, jak někdo může takový koncert organizačně tolik zbabrat.
Fiasko pořadatelů nelze svalovat na umělce, ale kapela formátu Rolling Stones by si přece jen mohla pohlídat, kdo a jak jim pořádá koncerty a vydělává na jejich hudbě.
Koncert v pražských Letňanech byl další velkou zkouškou bezhotovostních koncertů a festivalů v Česku. A pohořel. Placení elektronickým čipem prý nabízí mnoho výhod, ve skutečnosti žádné. Kratší fronty u stánků díky rychlejšímu odbavení? Na pivo se čekalo klidně půldruhé hodiny a s nadsázkou se dá říct, že Pražský výběr hrál spíš do front než do davu.
Bezhotovostní systém na akcích tohoto typu je především byznys a velký bratr, který detailně sleduje chování návštěvníků a pořadatelům zároveň umožňuje mít dokonalý přehled o prodejích na stáních, z nichž jim externí firmy platí procenta. Je paradox, že takový systém zkolabuje právě při vystoupení kapely, která do Československa na začátku 90. let "přivezla svobodu".
V areálu toho při nekonečném čekání na setmění moc povzbudivého nebylo. Ale pak začali hrát Stones. Bylo až neuvěřitelné, s jakou samozřejmostí dokázali nepříjemnou náladu v Letňanech rozpustit. Stačilo "Ahoj Praho, to je krásná letní noc" z úst Micka Jaggera a první vteřiny skladby Street Fighting Man, která večer otevřela. Jagger s Richardsem ji napsali v roce 1968 pod dojmem demonstrací v Londýně a Paříži a jako první píseň českého koncertu dostala další význam.
Název turné No Filter podle všeho naznačuje, že pro vnímání hudby Stones není třeba žádných vjemových pomůcek. Přestože se čtyři věže s projekcemi tyčily do výšky čtyřiceti metrů, v celku letňanského areálu byla scéna minimální. Vše uzpůsobeno jen tomu, aby bylo dobře vidět a slyšet. Nutno dodat, že zvuk byl vynikající i daleko od pódia. Svému věku navzdory Rolling Stones nepotřebují berličky v podobě megalomanské scény, omračujících projekcí nebo velkolepé pyrotechniky. Menší ohňostroj sice celý večer zakončil, ale přesto šlo v první řadě o hudbu. Protože jak zpíval Mick Jagger v druhé písni večera, It's Only Rock'n'Roll.
Čtveřice hrála se samozřejmostí, radostí a neuvěřitelným elánem, přestože je jim všem dohromady 296 let. Mick Jagger opět tančil, jako by to mělo být naposledy, a čtyřiasedmdesát let by mu málokdo hádal.
Když Keith Richards zpíval You Got the Silver a Before They Make Me Run, jeho hlas zněl, jako by vykouřil všechny cigarety světa. Zatímco Jagger vždy působil spíš jako rockový aristokrat, Richards se dokáže ve svých rovněž čtyřiasedmdesáti tvářit jako rebel bez příčiny a vypadat u toho skvěle.
Je třeba podotknout, že koncert byl skvělý i přesto, že muzikanti už mají svůj věk, ale dokážou zpívat čistě nebo udržet kytaru. Byl to vysoce nadprůměrný koncert, jako by jim bylo o padesát let méně. I proto je fenomén Rolling Stones tak těžko uvěřitelný.
V publiku samozřejmě rezonovaly hity jako Start Me Up, Brown Sugar, ale i Under the Thumb, kterou fanoušci zvolili v internetovém hlasování. Mezi euforičtější momenty večera patřil další z výletů do 60. let, konkrétně coververze hitu Like a Rolling Stone od Boba Dylana. Stones ale nesázeli jen hit za hitem, čas nechali plynout také v dlouhých instrumentálních pasážích.
Hrát dvě sóla přes sebe zpravidla není dobrý nápad, jenže Ronnie Wood a Keith Richards na pódiu fungují v unikátní symbióze. Jejich kytary jako by vytvářely jeden komplexní, zvonivý až nakřáplý zvuk, který se stal další z obchodních značek Rolling Stones. Ve druhé části koncertu právě takhle protahovali písně, což mohlo občas působit zdlouhavě, jenže u koho jiného ocenit radost z improvizace než u hvězd, které by už dvacet let mohly v pohodlíčku ležet na plážovém lehátku s kokosem v ruce a nikdo by jim to neměl za zlé?
Říká se, že každá kapela má své Satisfaction, píseň, která musí zaznít na každém koncertu, a tak Stones nemohli skončit jinak. Přitom se zdálo, že ta píseň ani po třiapadesáti letech nepřišla o nic ze svého kouzla a náboje. Mnoho lidí na koncert vyrazilo s tím, že by to mohl být poslední koncert Rolling Stones u nás. Ale ti byli nekompromisní a s odcházejícími fanoušky se z pódia loučili obrovskými nápisy "Uvidíme se brzy." S potěšením. Doufejme, že se organizátoři do té doby polepší...
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.