Úsměv spokojeného důchodce Ringo Starra
11.02.2010 16:30 Recenze
Bývalý bubeník Beatles na své nové desce už opravdu nemusí nic dokazovat. A nejde ani tak o to, že nikdo nepochybuje o jeho hmotném zabezpečení a je tak jasné, že náklady či prodej tu nehrají roli. Album s všeříkajícím názvem Y Not (Proč ne?) si zkrátka natočil pro radost a je to na něm znát od začátku do konce.
Jestliže se s oblibou mravoučně říkává, že peníze štěstí ani svobodu člověku nepřinesou, zřejmě anonymní autor tohoto výroku nezná Richarda Starkeyho, kterého celý svět zná pod jménem Ringo Starr jako polovinu dosud žijící dvojice bývalých Brouků. Tomu totiž na začátku července bude už sedmdesát, vypadá tak o dvacet let mladší, a na každé druhé fotce má tak optimistický nebo přímo rozesmátý výraz, až to provokuje. Snímek na novém albu není výjimkou.
ČTĚTE TAKÉ: Lennonovo muzeum v Tokiu končí. Pro nezájem
Reedice Beatles má rekordní prodejnost
Ale nestrádají ani písničky, které deska obsahuje.Pozval si k nim řadu kamarádů, ex spoluhráčem Paulem počínaje, přes kytaristu Dave Stewarta z Eurythmics, houslistku Ann Marie Calhounovou, která hostovala s kdekým od Jethro Tull, přes Steva Vaie po Foo Fighters, až po Joea Walshe z Eagles. Nahrávka tak působí pestře, ale díky profesionalitě všech zúčastněných rozhodně ne roztříštěně.
Samozřejmě od čilého důchodce nelze čekat nic progresivního - nejpřirozenější polohou je klasické rhythm and blues (zkratku r'n'b protentokrát zapomeňme), které album otevírá i končí, zatímco jinde převládá sedmdesátkový mix rocku, popu a občas i folku. Neagresivní, vkusný, a pro uši běžného posluchače nejen neurážející, ale vlastně i ideálně vhodný. Z tohoto úhlu pohledu se Ringo úspěšně poprvé vypořádal i s úlohou producenta.
Protagonista je samozřejmě především dobrý bubeník, jeho pěvecké schopnosti ovšem nikdy nebyly příliš oslnivé. Nicméně pro konkrétně tento případ to vlastně ani trochu nevadí. Krom McCartneyho mu v závěrečné Who's Your Daddy vypomůže i Joss Stoneová, jinde ho podpoří jen sboristé, navíc si jako autor napsal skladby tak, že vše nemůže vlastně dopadnout jinak, než přirozeně. A rámci svých schopností je vlastně i celkem přesvědčivý.
Co je rozhodně pozitivum, je pohoda a optimismus, který z celé nahrávky přímo vyzařuje všemi směry, stejně jako ze samotného Ringa. Nepůsobí ani na moment strojeně či uměle, a ve spojení s písničkami, které sice vycházejí z dob minulých, ale díky výbornému aranžmá i zvuku zcela zapadají do současnosti a nepůsobí jen jako unylá vzpomínka starých pánů. Krásně je to vidět i na graficky čistém, černobílém obalu.
Ringo Starr si zkrátka nadělil příjemný dárek. Nejde ani v nejmenším o cosi zlomového či zásadního, ale díky všemu výše vyřčenému o album rozhodně se pohybující nad běžným průměrem. Je na něm upřímně přímočarý i otevřeně přátelský, vzpomíná s nostalgickým úsměvem a dává snadno zapomenout na mrzoutské vrstevníky, kteří se sice snaží všechny okolo přesvědčovat, jak se měli celý život dobře, ale jen pouhý pohled na ně je usvědčuje ze lži.
Ringo Starr - Y Not, 2010, vydal Universal Music, 37 minut
Foto: Universal Music, ČTK / AP
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.