Soumrak sněhuláků
23.10.2006 00:00
Letošní Vánoce opět začaly v říjnu, tentokrát oznámením, že jejich hitem bude nafukovací sněhulák. Společnost Makro Cash and Carry jich už loni zkušebně hodila na pulty čtyři stovky a hned se po nich zaprášilo. Letos jich tedy dodá mnohem více, touha vlastnit nafukovacího sněhuláka bude hromadně uspokojena.
Můžeme se ptát, k čemu potřebuje člověk nafukovacího sněhuláka, když si ho může sám uplácat ze sněhu? Samozřejmě, sníh se vždy nevyskytuje, ba po většinu roku není v našich šířkách běžně po ruce. Proto nás také jen výjimečně napadne zatoužit po sněhulákovi třeba v létě či na Velikonoce. Pokud se tak stane, jsme buď nesmírně sentimentální, anebo nám přeskočilo. Nejsme-li Eskymáci, pak chápeme, že existence permanentního sněhuláka jaksi možná není, a toto poznání, kterým člověk prošel zhruba tak na začátku školního věku, má velký význam pro celkový růst osobnosti. Prožitek smrti oblíbeného sněhuláka následkem tání a oblevy byl pro citlivou duši dítěte bolestivý, avšak prospěšný. Dítě si poplakalo, ale jaksi dozrálo. Dotklo se mystéria zániku a mohlo začít pomalu chápat koloběh střídání ročních období. V jistém smyslu tento objekt mohl nahrazovat sakrální idoly: svou určitou monstrózností - napůl dobrotivý, napůl hrozivý - byl vhodným objektem uctívání a idolatrie.
Sám jsem v dětství na venkově ještě zažil slavení jakéhosi pohanského sněhulákovského kultu: chlapci se shromáždili na zasněžené pláni a zaujatě uváleli ony sněhové koule (to, jak známo, se dělá tak, že se nejdříve udělá koule malá, na niž se pak nalepují válením vrstvy sněhu, až je příslušně veliká), jež pak stavěli na sebe. Vždy tři, dle velikosti, jak to zhruba odpovídá archetypu těla. Vrcholem obřadu bylo vytváření obličeje, přičemž právo vrazit do „hlavy“ mrkev měl ten nejsilnější a nejbohatší (mrkev v zimě byla drahá) chlapec. Pak se pěly hymny a ódy na počest a křepčilo se kolem. Nezbední a starší hoši se někdy neudrželi a na střední kouli připevnili cosi na způsob ňader. To jsme my slušní odmítali, byť nás to tajemně přitahovalo. Vyloženě sexuálně odlišeného a vilnost vzbuzujícího sněhuláka si zhotovit netroufl nikdo. Alespoň já o tom nevím. Podobnost nafukovacího sněhuláka s nafukovací andulou určenou k úkoji je přitom zjevná. To sem ale nepatří.
Opravdovému sněhulákovi v každém případě vděčí celé generace za mnohé. Nafukovací potvora je vhodná leda tak k brutálnímu propíchnutí.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.