Obrat
Jak se z Obamy, přítele Mubaraka, stal přítel revoluce
15.02.2011 18:00
Byla to obtížná partie. Volat příliš tvrdě či příliš brzy po odchodu egyptského prezidenta Husního Mubaraka by posílilo tvrzení tohoto vůdce, že lidové povstání je dílem cizího vlivu. Pokud by ale Spojené státy zůstaly zticha, vyvolaly by tím protesty proti jejich pokrytectví, a to že z jedné strany podporují demokracii, ale z druhé spojenecké autoritářské režimy.
Podle serveru Slate.com nicméně americká zdrženlivost umožnila zachovat to nejcennější a nejsilnější z egyptské revoluce - její lidovost a původnost, napsal list Le Monde.
Pád egyptského režimu americká diplomacie vůbec nezahrnula do svých předpokladů. Bílý dům, který se nechal "arabským jarem" překvapit, několik dnů balancoval na hraně, váhaje mezi obezřetností vůči svému historickému spojenci a podporou demokratickému hnutí. Nyní se pokouší předvídat sled příštích událostí jak uvnitř egyptských hranic, tak za nimi.
Jak připomíná list The New York Times, Spojené státy, respektive jejich tajné služby, podcenily nebezpečí visící nad Mubarakovou hlavou. Krátce po pádu tuniského prezidenta Zína Abidína bin Alího odhadovaly, že podobný osud hrozí jeho egyptskému protějšku jen z 20 procent.
Přitom nejvíce přesvědčen o možnostech opakování tohoto jevu byl americký prezident Barack Obama. Po Mubarakově odchodu je to také on, kdo se snaží stihnout vše potřebné.
V posledních dnech představitelé americké vlády podle listu The Washington Post kontaktovali vedení v Jordánsku a v Saúdské Arábii, tedy v zemích, kde "ekonomická stagnace, mladá populace a skrytá politická frustrace - podobné tomu, co převládalo v Tunisku a v Egyptě - by mohly zažehnout požár hlubokých politických změn, které by odstavily od moci dřívější spojence a dosadit bojovná a protizápadní hnutí".
Při těchto telefonátech bylo poselství Washingtonu jasné: "Nejlepším protijedem na manifestace jsou reformy vedoucí k větší otevřenosti společnosti."
Konečné rozhodnutí USA postavit se na stranu protestních hnutí patrně vyvolalo v arabském světě velké znepokojení. "Bude nutné trochu napravit vztahy se Saúdy a s dalšími, kteří zřejmě dospěli k závěru, že jsme Mubaraka shodili do propasti," sdělil deníku The Washington Post Elliott Abrams, bývalý poradce pro otázky národní bezpečnosti pro Blízký východ ve vládě předchozího prezidenta George Bushe.
Analytikové si jsou dobře vědomi vedlejších účinků, na které myslí američtí diplomaté: na situaci Izraele, který s úzkostí sledoval pád jednoho z mála režimů v oblasti, jež nejsou vůči němu nepřátelské.
Zbývá také podle některých pozorovatelů podotknout, že si z toho USA odnesly určitý pocit ponížení. V daných událostech totiž nakonec nesehrály významnou roli, podotýká server Foreign Policy.
Pro bývalého činitele amerického ministerstva zahraničí Aarona Davida Millera se Američané musejí opět vzchopit a uvědomit si, že sice zřejmě neskončili na úplném okraji dění, ale že také svět nijak nemají pod kontrolou, a ani nikdy neměli.
USA nyní zkoumají příklady minulých lidových převratů, aby se připravily na další vývoj. Podle listu The Washington Post věnují pozornost zejména případu Indonésie, kterou zná z dětství i Obama.
Bílý dům vidí v úspěšném přechodu k demokracii v zemi s většinovým muslimským obyvatelstvem po povstání v roce 1998 zdroj naděje, protiargument vůči konzervativním kritikům, podle nichž by mohla v srdci arabského Blízkého východu vzniknout islámská republika podobná Íránu.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.