Vyjádření experta
Džihádisté považují sami sebe za oběti, při vraždách se smějí

Běžní smrtelníci v nich vidí zločince, psychopatické zrůdy, ale džihádisté vnímají sami sebe v prvé řadě jako oběti nespravedlivé a ponižující společnosti, vysvětlují experti. Zvlášť to podle nich platilo u islamistů, kteří zkrvavili Paříž 13. listopadu.

Ve snaze je pochopit sociolog Farhad Khosrokhavar, člen vedení vysoké školy sociálních věd EHESS, a psychiatr a kriminolog Roland Coutanceau vedli rozhovory ve vězení i mimo ně s islámskými radikály, kteří se sice často zatím neodhodlali k násilným činům, ale velebí džihádisty a hlásí se k ideám teroristické skupiny Islámský stát.

"Ti, kteří pocházejí z měst s více či méně velkými ghetty, mají intenzivní pocit, že jsou zavrženi a stigmatizováni se všemi stereotypy, které to provází. Má to reálný rozměr. Muž se jménem Mohammed má třikrát menší naději na získání práce než muž jmenující se Didier. Pociťují to jako velkou nespravedlnost," řekl Khosrokhavar. Vnímají se pak jako oběti.

"Zachází se s námi jako se hmyzem, stejně jako se izraelská armáda chová k Palestincům. Kvůli našemu přízvuku, našemu způsobu života, našemu chování," říkají podle Khosrokhavara muslimové, s nimiž hovořil ve vězení či na předměstích. Mají podle něj pocit, že žijí v "naprosté nedůstojnosti".

Paranoický obraz světa

"Vytvářejí si paranoický obraz světa a sebe sama jako obětí. A říkají si, že vzhledem k tomu, že je jim odpírána lidskost, mají právo být hluboce nespravedliví a krutí a zabíjet neznámé lidi," vysvětluje Khosrokhavar.

Předseda Francouzské ligy pro duševní zdraví Coutanceau se domnívá, že oslovení islamisté vykazují známky téměř klinické podoby paranoie. Pro verbíře Islámského státu jsou pak tito nevyrovnaní, idealističtí lidé na internetu a při setkáních snadnou kořistí. Někteří jsou také přitahováni jednoznačností, jakou se vyznačuje podoba islámu prosazovaná Islámským státem. Některé jen fascinují zbraně a násilí.

"V tom tkví podstata manipulátorů IS. Přesvědčují je, že mohou vzít zbraně do ruky a střílet na civilisty sedící na terasách kaváren či shromážděné v koncertním sále, protože je to jejich přirozená obrana. Pro nás je to obludnost. Pro ně je to vznešený čin," upřesňuje Coutanceau.

Tito islamisté jsou také podle něj přesvědčeni, že brání či mstí členy napadané muslimské obce. Tuto obec si přitom idealizují a vlastně neznají. Vidí jen Palestince a syrské či irácké civilisty zabíjené při bombardování ze strany západních spojenců, nebo indické muslimy napadané indickou armádou. "Zabíjíš mé bratry, tak zabiju tebe," křikl v roce 2012 na jihu Francie mladý francouzský islamista Mohammed Merah na francouzského vojáka, kterého vzápětí zastřelil.

Svědci loňského masakru v klubu Bataclan vypověděli, že zabijáci byli naprosto klidní, někdy se i usmívali, zatímco vyprazdňovali zásobníky svých kalašnikovů za výkřiků obětí. Krevní testy přitom dokázaly, že nebyli zdrogovaní, ale při plném vědomí.

K takovému zabíjení neznámých civilistů, k aktivaci pásu s výbušninami na těle je třeba nejprve přestat vnímat lidskost svých obětí, vysvětluje psychiatr Coutanceau. "Proto nás nazývají psy a bezvěrci. Odejmout svému nepříteli jeho lidskost umožňuje zabíjet bez výčitek a lítosti, tak jak to udělali v Bataclanu."

"Odsuzovali mě, tak nyní je budu soudit já. Odsuzuji vás ke smrti a pasuji se na kata," přibližuje myšlení islámských fanatiků Khosrokhavar. "Do té chvíle se cítili opovrhováni, nyní z nich máme strach. Jenže strach odbourává opovrhování. V obavě je určitý respekt a uznání. Myslí si, že jsou hrdinové, i když se jedná o záporné hrdiny. Považují se za rytíře správné víry, kteří bojují proti silám zla, a přestávají být opovrhovaným otravným hmyzem," dodal sociolog.