Nábytek a sudeťáci
Otec IKEA byl aktivní nácek. Ale zatlouká, zatlouká

Zakladatel švédského nábytkářského řetězce IKEA Ingvar Kamprad byl v mládí aktivnější v nacistickém hnutí, než doposud přiznával. Tvrdí to nová kniha respektované švédské spisovatelky a novinářky Elisabeth Asbrinkové, podle níž dnes jeden z nejbohatších lidí na světě sám verboval nové členy do nacistické organizace a s fašismem byl spojen ještě dlouho po skončení druhé světové války.

Kampradovy sympatie k nacismu má údajně na svědomí jeho sudetoněmecká babička.

Asbrinková ve svém díle Och i Wienerwald star träden kvar (A ve Vídeňském lese dál rostou stromy) píše, že Kamprad vstoupil do mládežnického křídla švédské Národně socialistické strany v roce 1943, ve svých 17 letech, a švédská tajná policie ještě téhož roku pro něj zřídila speciální složku.

Rozvědka mimo jiné tajně otvírala Kampradovu poštu a opisovala její obsah, včetně informací o snahách rekrutovat nové členy. "Dopisy nahřáli nad párou, otevřeli, opsali a zase zalepili," uvedla Asbrinková ve své knize.

Autorka také cituje poznámku rozvědky, že Kamprad "zastával pozici jakéhosi funkcionáře" v nacistické mládežnické organizaci. Se sympatizanty nacistického hnutí zůstal v kontaktu minimálně do roku 1950, tedy o dva roky déle, než dříve připouštěl.

Dílo zmiňuje pozvánku na svatbu, kterou Kamprad poslal v roce 1950 známému fašistovi Peru Engdahlovi, vůdci antisemitského a nacistického uskupení Nysvenska. Zdůrazňuje v ní svou hrdost na to, že oba patřili ke stejnému okruhu lidí.

Kampradův mluvčí Per Heggenes ve středu sdělil, že šéf firmy IKEA o existenci složky tajné policie do současnosti nevěděl, a zopakoval, že Kamprad považuje své zapojení do nacistického hnutí za největší chybu svého života. "V současné době Ingvar ani v nejmenším nesympatizuje s nacismem," podotkl Heggenes.

Kniha, která je založena na desítkách rozhovorů, oficiálních dokumentů a více než 500 dopisech, vypráví též příběh jednoho z Kampradových nejlepších přátel, rakouského Žida Otty Ullmanna, který byl jako malý chlapec krátce před vypuknutím druhé světové války poslán do Švédska. Rodiče odjet do bezpečí nemohli, protože Švédsko nechtělo přijmout příliš mnoho Židů, a v roce 1944 je nacisté v Německu zabili. V témže roce již Otto pracoval na statku Kampradových, kteří ho vzali s jistým váháním, jelikož stáli na straně "strýčka Hitlera".

Kamprad přiznal svou nacistickou minulost v roce 1988 v knize pojednávající o jeho životě a požádal o odpuštění za svou "hloupost". Švédským médiím také přiznal, že v letech 1945-1948 navštěvoval schůzky nacistických organizací.

Své sympatie k nacistickému hnutí připsal výchově. Prý byl velmi ovlivněn svou sudetoněmeckou babičkou, jež obsazení pohraničních oblastí někdejšího Československa Hitlerem vnímala jako osvobození a která ho již v raném věku seznámila s nacistickou propagandou v časopisech.

Americké sdružení přeživších židovský holocaust a jejich potomků v prohlášení vyzvalo k zahájení vyšetřování Kampradovy minulosti.

"Jsme šokováni zprávami o hloubce Kampradova zapojení do nacistického hnutí, které v dřívější době Kamprad banalizoval prohlášením, že šlo o 'pomatení teenagera'," uvádí se v komuniké.

"Dokumenty švédské rozvědky ale popisují, jak verboval do fašistického hnutí nové členy a že s ním byl spojen ještě dlouho po skončení druhé světové války. To lze jen těžko označit za mladickou nerozvážnost," dodává se v textu.