Rozhovor TÝDNE
"Rusko by se mělo starat hlavně samo o sebe!"
03.11.2018 05:30
Podněstří je zapomenutou částí Evropy. Neuznaný stát, který se s ruskou pomocí před více než čtvrtstoletím odtrhl od Moldavska, si žije svým zvláštním životem a s nostalgií vzpomíná na Sovětský svaz. Výsledkem je beztrestné porušování lidských práv. Fotografka Carolina Dutca se jím zabývá a popouzí tajnou polici. "Naznačovali mi, že bych se měla bát o svůj život," říká v rozhovoru pro časopis TÝDEN.
Podněstří je na Západě vnímáno jako skanzen sovětských časů. Jak se v něm žije mladým lidem, jako jste vy? Jak se třeba vaši vrstevníci dívají na komunistické symboly?
Komunistické symboly nejsou to, co by Podněstří nejvíce charakterizovalo. Je to vina některých západních novinářů a fotografů, kteří k nám přijedou na den nebo dva a pak vytvoří tenhle nepřesný obraz. V Podněstří nefunguje komunismus ani žádný teroristický režim. Když nejste aktivista a staráte se jen o sebe, nemusíte tlak ze strany úřadů pociťovat. Samozřejmě ale máme velké problémy se svobodou slova a s porušováním lidských práv.
Právě na ně se ve své práci soustřeďujete, mimo jiné na problematiku domácího násilí. Proč?
Ve své tvorbě vždycky vycházím z osobní zkušenosti. Pokud jde o domácí násilí, je to něco, co jsem sama zažila. Když mi bylo sedmnáct, měla jsem partnera a ten mě týral nejprve psychicky. Když jsem se pak rozhodla odejít, zmlátil mě. Trvalo mi velice dlouho, než jsem tenhle zážitek psychicky zpracovala. Než jsem se třeba zbavila strachu ve vztahu k ostatním lidem. Chtěla jsem najít další ženy, které tímto prošly. Ptát se jich na to, jak to prožívaly ony.
Domácí násilí není v Podněstří trestné. Bylo těžké ženy přesvědčit, aby vystoupily ve vašich projektech?
Nejtěžší vždycky bylo získat jejich souhlas k tomu, aby o svých zkušenostech vypovídaly. Protože se velice často stydí. Navíc se cítí i provinile. Taky je to pro ně často nebezpečné, protože kdyby se o tom dozvěděl ten partner, může je zbít znovu. Jakmile jsem ale získala souhlas, mluvily velice otevřeně, ty rozhovory často trvaly dvě nebo tři hodiny. Popisovaly úplně všechno.
Je nějaký případ, který vás mimořádně zasáhl?
Je to asi příběh ženy, kterou jsem zpovídala jako druhou v pořadí. Měla muže, s nímž vychovávala jedno dítě. Začal ji bít potom, co se narodilo. Po nějaké době ho začala prosit, aby se s ní rozvedl. To on nechtěl. Sebral jí klíče, zamykal ji doma a nepouštěl ji do práce. Jednoho dne ji zamkl v koupelně a začal na ni křičet, aby si podřezala žíly. Říkal, že jí má dost a chce se jí zbavit, sám ji ale nezabije, protože by šel do vězení.
Vedle domácího násilí se věnujete i porušování práv LGBT osob. Úřady vás ale donutily zrušit výstavu, která se této tematice věnovala.
KGB si mě pozvala na pohovor. Snažili se mě přesvědčit, že tento problém v Podněstří neexistuje, že jsem si všechno vymyslela. Přitom potíže těch lidí začínají většinou už v rodině. Ta se třeba dotyčného snaží vodit do kostela, aby ho přiměla změnit orientaci. Jednu dívku, která se mi svěřila, že je lesba, známí mlátili. Při tom pohovoru na mě začali tlačit, abych výstavu zrušila, což jsem nejdříve odmítla. Následně ale začaly dotazy typu, zda se nebojím o svou bezpečnost, jestli nemám strach, že rodiče budou mít problémy v práci, a podobně.
Myslíte si, že by byla situace jiná, kdyby Podněstří nebylo úzce provázáno s Ruskem?
Myslím, že tyhle problémy existují v celém postsovětském prostoru. Je ale pravda, že jinde se s tím alespoň snaží něco dělat. Například na Ukrajině existuje řada aktivistů a organizací, které práva LGBT komunity chrání. V Moldavsku taky. Tam to není téma, které by bylo tabuizované. Zatímco u nás se až do mého projektu existence LGBT komunity popírala.
Jak v praxi doléhá na obyvatele fakt, že Podněstří není uznáváno?
Neřekla bych, že to lidé v každodenním životě nějak výrazně pociťují. Samozřejmě že když máte jenom podněsterský pas, nemůžete vycestovat. Ale já vlastně nikoho takového neznám. Všichni mají druhé občanství a druhý pas, ať už moldavský, ruský, nebo ukrajinský.
Populace Podněstří od vyhlášení nezávislosti klesla asi o třetinu na půl milionu. Odcházejí vaši vrstevníci do ciziny ve velkém?
Hodně odcházejí právě mladí lidé po škole, kteří hledají uplatnění. A problémem je i to, že je nevychovávali jejich rodiče, kteří jsou také někde v cizině a snaží se si vydělat. Není to ovšem jen věc Podněstří. Tentýž problém mají i v Moldavsku. Příčinou je hlavně nestabilní ekonomika.
Dá se ekonomická situace srovnat s tou v Moldavsku? Vydělává Podněstří na ruské podpoře?
Rozhodně bych neřekla, že v Podněstří je lépe, protože ho finančně podporuje Rusko. Spíše je u nás trochu hůře. Těžko to lze ale srovnávat. V Moldavsku jsou vyšší platy, zároveň ale i vyšší daně. V Podněstří je oboje nižší. Pokud jste třeba lékař, váš plat je v přepočtu dvě stě dolarů a to máte ještě štěstí. Já jsem se loni v létě snažila přivydělat si, a protože jsem dříve studovala medicínu, naskytla se mi možnost jít pracovat jako zdravotní sestra. Řekli mi ale, že bych dostala v přepočtu osmdesát dolarů na měsíc.
V Podněstří je všudypřítomná firma Sheriff. Dá se říci, že řídí celou zemi?
Má vliv prakticky na vše, je to monopol. Patří jim supermarkety, fotbalový tým, stadion, telekomunikace, dokonce otvírají školky... Není to sice přímo tak, že by šéfové Sheriffu seděli ve vedení ministerstev, je ale zřejmé, že vláda i prezident Vadim Krasnoselskij jsou s firmou úzce propojeni.
Po vypuknutí války na Ukrajině se mluvilo o tom, že by se Podněstří mohlo stát plnohodnotnou součástí Ruska. Myslíte, že k něčemu takovému může dojít?
Kdyby se o tom opravdu uvažovalo, už by se to podle mě dávno stalo. V roce 2006 se konalo referendum, v němž osmadevadesát procent voličů řeklo, že by se chtělo k Rusku připojit. A já jsem přesvědčena, že výsledky nebyly zfalšované. Většina lidí by to opravdu chtěla.
Ale vždyť Rusů je v Podněstří jen třetina. Proč to chtějí ti ostatní?
Většina je podle mě spokojena s proruskou politikou. Mají příbuzné, kteří do Ruska jezdí za výdělkem, mluví se rusky... Myslím, že většina lidí u nás se hlásí k ruské kultuře. I naše zákony jsou skoro totožné s těmi ruskými.
Rusko se historicky snaží proniknout co nejvíce na jihozápad. Myslíte, že bude usilovat o zisk dalších území kolem Černého moře?
Ty teritoriální ambice Ruska moc nechápu. Už takhle je to obrovská země. Myslím, že by nebylo špatné, kdyby se radši starali o sebe a věnovali se rozvoji území, která už mají.
Podněstří je izolované, veřejný prostor ovládá Sheriff. Je možné se z tohoto začarovaného kruhu nějak dostat?
Kdo chce, může si samozřejmě na internetu najít informace, které ho zajímají. Stránky se nijak neblokují. Problém je, že většina lidí je lhostejná. Sledují jen ruskou televizi nebo naši televizi, která je provládní a provozovaná právě Sheriffem. Jsou nějaké pokusy o nezávislé stránky, ty ale málokdo zná. Snažím se proto prostřednictvím své práce ukázat problémy Podněstří v zahraničí. To je jediné, co mohu dělat.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.