Obvinění z korupce
Rath doplatil na to, že je sólista. Úplatky se perou jinak
17.05.2012 06:15 Původní zpráva
Peníze pocházející z korupce většinou putují ke svým konečným adresátům přes složité sítě firem a fiktivních obchodních transakcí. Případ nyní už exhejtmana Davida Ratha, kterého detektivové chytili na ulici se sedmi miliony korun v krabici, se tomuto schématu vymyká. Bývalý vyšetřovatel Harvardských fondů a bezpečnostní expert Václav Láska tvrdí, že politik doplatil na svou povahu solitéra.
Podle mezinárodního indexu korupce patří Česko dlouhodobě k nejúplatnějším zemím v Evropě, v "nechvalném" žebříčku je dokonce i před některými africkými státy. Úplatky a především pak praní špinavých peněz pro koncové adresáty však funguje většinou poměrně sofistikovaně a neobejde se bez bílých koní, reklamních smluv, prodejů nemovitostí, předražených analýz nebo kšeftování s akciemi. Amatérismus a na první pohled snad až naivita, s níž si pro krabici se sedmičkou (Rath tvrdí, že vína, detektivové hovoří o milionech) došel, bere dech.
"Myslím si, že způsob převzetí toho úplatku odpovídá jeho povaze, inteligenci, jeho osobnosti a aroganci. Zřejmě sehrálo roli vědomí toho, že se nemůže nic stát, že všechno je kované. Vypadá to, že tady se ta korupce týkala tak blízkých osob a důvěra byla tak veliká, že neměli zřejmě potřebu vytvářet krycí struktury," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ bývalý policejní vyšetřovatel a nyní bezpečnostní expert Václav Láska.
Velký efekt měl podle Lásky i fakt, že Rath je sólista, který nikomu příliš nevěří. "Systémy na přeposílání korupčních peněz jsou většinou nastavené tak, že máte přátele, kterým věříte. Ti úplatek přijmou za vás, peníze přeposílají a spravují. Dokážu si představit, že Rath je typ člověka, který má potřebu peníze mít u sebe, hlídat je, vidět na ně," míní Láska.
Hotovost? Zapomeňte
Podle Lásky je předávání úplatků v hotovosti dnes velmi ojedinělá záležitost. "Spíše se vyskytuje v nahodilých případech, kdy někdo dlouhodobě neplánuje takové získávání peněz, a proto nemá tu potřebnou strukturu nastavenou," tvrdí.
Podobně se podle něj zachová třeba úředník, jenž najednou podlehne nějaké lákavé korupční nabídce, ale není na to připraven. Lidé, kteří se v tomto prostředí pravidelně pohybují a berou úplatky, jsou podle něj obvykle zvyklí nastavovat systémy, jak peníze legalizovat. Většinou jde o platby za imaginární služby.
S názorem bývalého policisty úplně nesouhlasí Milan Cícer, šéf Finančně analytického útvaru ministerstva financí (FAU), kterému musejí banky a další subjekty hlásit všechny podezřelé transakce. Sice potvrzuje, že korupční peníze většinou putují za fiktivní protislužby složitě budovanými sítěmi, ale úplatky v hotovosti podle něj stále mají své pevné místo.
"Nebudu mluvit o konkrétní situaci a případu pana Ratha. Na druhou stranu předávání úplatků fyzicky z ruky do ruky zase tak neobvyklé není. Vycházím z informací, které jako úřad máme. Za rok obdržíme zhruba dvacet tisíc hlášení ohledně podezřelých transakcí a určitá část z nich je i o tom, že dochází k výběrům finanční hotovosti v jednotkách milionů i desítek milionů korun. Z toho si troufám dedukovat, že to tak neobvyklé není," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ.
V obecné rovině lze situaci popsat následovně. Z konkrétního ministerstva jde částka ve výši 400 milionů na státní organizaci, která si od zprostředkovatelské společnosti zajistí nákup konkrétní techniky. Třeba třetina prostředků jde na účet zprostředkovatelské společnosti, ta zase objedná nějakou reklamu. Peníze stále pokračují za konkrétní plnění, až to skončí na účtu společnosti, kde to plnění je úplně nejednoznačné. "V ní většinou sedí nějaký bílý kůň. Když se fakturuje v řádech desítek milionů korun - a ve společnosti s jedním jediným člověkem bez zaměstnanců dochází k hotovostním výběrům -, je to podezřelé," řekl Cícer.
Pračka a sušička
Internetová Wikipedia popisuje praní špinavých peněz ve třech konkrétních fázích - "namočení", "namydlení" a "ždímání". Namáčení je zde popisováno jako vkládaní malých finančních částek na bankovní účty nebo třeba na účty u obchodníků s akciemi. Tato fáze je velmi důležitá. V době rozvinutých technologií je sledování peněžních toků velmi ulehčeno. U fiktivních plateb mezi státními firmami a zprostředkovateli ale tato fáze odpadá. Následuje namydlení neboli zastření původu peněz. To se dá provádět například nákupem akcií, zlata, diamantů, ale třeba i převody prostředků mezi firmami za fiktivní plnění. Poslední fází je ždímání neboli poslání vypraných legálních peněz ke konečnému příjemci, který je klidně může i jako příjem zdanit. Odpadá u akcií po půl roce.
Šéf FAU Milan Cícer popisuje, jak takové praní vypadá obvykle v Česku. "Ty metody jsou velmi rozličné. Od akcií, převodů mezi firmami až třeba po obchody s nemovitostmi. Máme případy, kdy subjekt koupí nemovitost za několik milionů korun. V držení ji pak má krátkou dobu a následně ji se ziskem prodá za dvojnásobek nebo trojnásobek. A tam třeba zjišťujeme u kupujícího, který nabývá tuto předraženou nemovitost, že platí financemi, které byly krátce předtím naskládány na účet," říká Cícer.
Tuzemská i evropská legislativa však v posledních letech stále přitvrzuje. Zákon o praní špinavých peněz je nastaven tak, že povinná osoba musí FAU hlásit všechny podezřelé transakce. "Mezi povinné osoby nepatří ale jenom banky, ale ten výčet je poměrně široký. Jde i o kampeličky, směnárny, pojišťovny, obchodníky s cennými papíry, realitní kanceláře, advokáty, daňové poradce i auditory," uvedl Cícer.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.