Editorial 18/2006
02.05.2006 00:00
Vážení a milí čtenáři!
Slušnost je nikoho nebít, avšak slušnost také je nebýt komunistou. Nebít je ovšem jen jistým typem slušnosti (člověk se pochopitelně brání a bije, třeba když chrání své blízké). Nebýt komunistou je naproti tomu absolutní hodnota. Zvláště v Česku, kde se stále potýkáme s materiálními, ale hlavně mentálními škodami, které byly ve jménu komunismu za čtyřicet let napáchány.
Mluvím nejen o zavražděných a mučených, ale o přetrhání společenských a rodinných vazeb, o trvalých defektech v myšlení všech, kdo žili, dospívali či se jen narodili před listopadem 1989. Ono postižení je různé, od nepoctivosti, pokrytectví a upjaté bázlivosti před mocí přes lenost, nevychovanost a nekulturnost až po neschopnost svobodně se vyjadřovat.
Neumím a rozhodně nechci říci: dobře mu tak, Dolejšovi, je komunista, dostal po držce. Mlátit komunisty není způsob, jak se s nimi vyrovnat. To jsou jejich metody, ke kterým se podobně jako náckové uchylovali. Varovné je však prohlášení českého parlamentu, schválené, jak jinak, komunisty a sociálními demokraty, podle nichž je napadení komunisty ohrožením demokracie. Nebezpečím pro demokracii je přece existence komunistů a komunistické strany nebo paktování ČSSD s komunisty. A výrok předsedy vlády, že viníkem útoku je nepřímo ODS a pravicová média, lze označit buď za chorou demagogii, nebo další doklad nerozborného bratrského spojení obou stran.
Napadení poslance a místopředsedy KSČM Jiřího Dolejše může být přestupkem či trestným činem ublížení na zdraví nebo výtržnictví, o pachatelích však bylo přinejmenším minulý týden těžké se dohadovat. Nic víc, nic míň.
Hezký týden
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.