Rodinné vztahy
Klaus nepomohl, desetiletý chlapec musel do blázince
06.02.2011 16:00 Původní zpráva
Desetiletý Alan se odmítal stýkat s otcem, a tak ho soud poslal na půl roku do blázince. Na "neutrální půdě" se měl dostat z vlivu manipulativní matky a naučit se mít svého tátu rád.
V případu, který se táhne už déle než tři roky, existuje množství psychologických posudků, trestních oznámení a soudních rozhodnutí. Názory odborníků na to, který z rodičů má na syna horší vliv, se rozcházejí. Alanovi blízcí si nemohou přijít na jméno. A malý Alan? Zdravé a nadprůměrně inteligentní dítě skončilo z rozhodnutí soudu na půl roku v opavské psychiatrické léčebně, "aby bylo zamezeno negativnímu vlivu matky a navázán kontakt s otcem", píše se v závěrečné zprávě. Zdaleka nejde o ojedinělý případ.
Před třemi lety vyvolal vášnivou diskusi případ desetileté Terezy Smutné, kterou soudce poslal za zdi motolské psychiatrie ze stejných důvodů jako Alana. Do případu se nakonec vložil i prezident Václav Klaus a Tereza se po týdnu přesunula do jiného, "rodinnějšího" zařízení. Také Alanova matka orodovala až na Hradě, prezidnetovi psala dopisy, tentokrát to však nepomohlo - Alan strávil v blázinci šest měsíců.
"Byl tam zavřený s anorektičkami, narkomany, schizofreniky, dětmi, které si podřezávají žíly. Takže teď už ví, že je lepší řezat podélně a ne napříč," popisuje synovy zážitky jeho matka Alena. "Řekli mi, že to je jediné řešení a že tam bude maximálně měsíc," zoufá si dnes Alanův otec nad návrhem šumperských sociálních pracovnic.
Mít rád. Povinně
Podle primáře Psychiatrické léčebny Bohnice Jiřího Švarce je však hospitalizace na psychiatrii za účelem navázání vztahu se "zavrženým" rodičem z hlediska budoucího života a zdraví dítěte menší zlo než ho nechat pod vlivem "programujícího" rodiče.
"A to i přesto, že se to dítěti bude zdát dočasně nepříjemné. Pokud nechtějí chodit třeba do školy, k babičce nebo na skautský tábor, také je k tomu někdy nutíme," argumentuje. Miloslav Macela z ministerstva práce a sociálních věcí s tím ale zásadně nesouhlasí: "Že je psychiatrická léčebna neutrální prostředí, je tradovaný omyl. Neutrální je možná pro rodiče, ale rozhodně ne pro děti."
Podobným případům, jako je ten Terezčin a Alanův, by měla zamezit novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která vstoupí v platnost napřesrok. Bude obsahovat přesná pravidla, jak mají sociální pracovníci v těchto případech postupovat. Dosud totiž jednali intuitivně, záleželo hlavně na jejich osobním přístupu.
"Dnes mohou podat návrh na umístění v ústavu kdykoli, neexistují pro to žádné bariéry. Do budoucna budou muset nejdříve vyčerpat veškeré možnosti práce s rodinou. Primárním cílem bude, aby dítě zůstalo v rodinném prostředí," říká o záměru novely Macela.
Odborníci se však shodují, že nejdůležitější je vybudovat zařízení, ve kterých by probíhaly společné pobyty rodičů s dětmi pod dohledem terapeutů. "Situace, kdy je dítě obětí rodičovského konfliktu, tu byly, jsou a budou. A pokud bude mít soudce jinou možnost než léčebnu, rád ji využije," myslí si bývalý šéf Soudcovské unie ČR a odborník na rodinné právo Jaromír Jirsa.
S Alanem na útěku
Taková zařízení jsou ale asi hudbou vzdálené budoucnosti, a tak soud Alanovi uložil nastoupit znovu do léčebny v Opavě. Jeho matka ho tam však už dát nechce a od září se s ním skrývá.
A jak se dnes vede Terezce Smutné? „Pokud vím, tak se Terezka a její otec nestýkají a ani jinak spolu nekomunikují. Byla to velmi drahá, drastická a úplně zbytečná ,léčba', která dítě jen poškodila. A domnívám se, že i zcela zmařila naději na dobré vztahy v dospělosti," řekla TÝDNU psycholožka Alena Uváčiková, ke které dívka dlouhodobě docházela.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.