Cannes ve Varech: incest v deltě a důchodcovský sex
10.07.2008 10:47 Recenze
Publikum v Karlových Varech zhlédlo další dva v Cannes oceněné tituly, z nichž každý provázela pověst lehce provokativní podívané. Bylo tomu skutečně tak?
Snímek Mrak vynikajícího německého tvůrce Andrease Dresena (v naší distribuci běžela jeho Láska na grilu), jehož matoucí originální název Wolke 9 je idiom, který by měl být překládán spíše jako Sedmé nebe, patří k nejlepším titulům, jaké bylo dosud možno v lázních vidět. Zdánlivě banální milostný trojúhelník (starší žena Inge zde začne podvádět svého manžela s jiným šestasedmdesátiletým mužem) zdobí mimořádně autentické herecké výkony, promyšlená stavba příběhu kladoucí důraz na zručné a přesné vystižení situace či výmluvný detail a také odzbrojující ironický humor. Film rytmizovaný a zároveň komentovaný písněmi, jež Inge zpívá ve sboru, se v první třetině odvážil k explicitnímu ztvárnění důchodcovského sexu, aniž by z něj činil levnou atrakci.
Výjevy jsou to jistě pro mnohé překvapivé, nicméně Dresenovou předností kromě vedení herců a promyšlenosti koncepce zůstává hlavně schopnost vytěžit originalitu z úplné všednosti. Obyčejnost jeho neefektních, a přesto velmi poutavých snímků je velmi vzácného druhu a Mrak není výjimkou. Dobrá a trochu nečekaná zpráva na závěr: Dresenovy novinky se dočkáme i v naší distribuci.
To bohužel neplatí o maďarském snímku Delta mladého režiséra Kornéla Mundruczóa, který si z Cannes letos odnesl cenu kritiky. Divácky náročný film tvůrce, jehož znamenitý debut Šťastné dny před časem rovněž prošel naší distribucí, představuje zvláštní kinematografickou reminiscenci. Minimalisticky vystavěný a v pomalém tempu se odvíjející záznam rodícího se vztahu bratra a sestry, kteří se uchýlí před světem do zdánlivě bezpečné a uhrančivé krajiny maďarské delty, nezapře inspiraci filmy klasika Bély Tarra (tomu ostatně v titulcích Mundruczó výslovně děkuje) a působí přes své téma trochu starosvětsky. Pečlivě budovaná atmosféra, bezejmenní hrdinové, náhlý tragický konec, to vše ve filmu dobře funguje, a přesto v nás po zhlédnutí přetrvává pocit mírného samoúčelu.
Maďarské filmy jsou si zatím letos trochu podobné: invenční filmařská autoerotika v nich poněkud vítězí nad přesahem a smyslem. Uvidíme, co dnes večer přinese očekávaný soutěžní snímek Pátrání nadaného debutanta Attily Gigora.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.