Rockoví optimisté
Apatheia: Temnota je jen stereotyp
25.03.2011 16:30 Rozhovor
Havířovská skupina Apatheia nedávno překvapila svým druhým albem Elevating Moments, na kterém se odklonila od melancholických poloh a zvolila výrazně pozitivnější akcent než na svém debutu. Na otázky TÝDNE odpovídal baskytarista Krystian Szynder.
Severovýchodní výspa České republiky, odkud pocházíte, je většinou považována minimálně z ekologického hlediska za neradostné místo k životu. Soudě podle vaší nové desky vy jste ale naopak spíš optimističtější než dříve.
Myslím, že se tu žije úplně stejně jako všude jinde. A ta temnota a neveselost je spíš stereotyp. Jediné, co je tu horší, je možná ovzduší, ale to s hudbou nemá moc společného.
No, mluví se o vysoké nezaměstnanosti, o postupném úpadku kdysi silného průmyslu, o důsledcích pragocentrismu... Kde se ve vás ten optimismus bere?
Toto nějak na sobě nepociťujeme. A ten optimismus bych připisoval tomu, že jsme se hodně změnili jako lidi. Debut mapoval období našeho dospívání - a to bývá ta temnější etapa lidského života. Teď jsme si jistější sami sebou i jako lidi, i jako kapela, možná proto takový větší nadhled.
Od debutu jste dost radikálně proměnili skoro všechno - zvuk i žánrové směřování. Znamená to tlustou čáru za minulostí?
Ne, od minulosti se rozhodně odstřihávat nechceme. Znamená to jedině vývoj, kterým jsme jako kapela za poslední dobu prošli. A taky změnu inspiračních zdrojů a vnímání hudby jako takové.
To je dost široce a obecně řečeno. Jaké ty zdroje a vnímání jsou?
V minulosti jsme hodně ujížděli na art-rocku, což na debutu je asi dost slyšet. V určité fázi jsme ale začali tíhnout k písničkovějším formám a k přímočařejší kytarové muzice, nejdřív posluchačsky a následně zcela automaticky i hráčsky, skladatelsky.
Nevyčetli vám to mimochodem ortodoxní fanoušci?
Nejsme vyznavači jednoho stylu, takže si asi naši fanoušci budou muset zvyknout na to, že každá deska může být úplně jiná. Navíc, nikdy se nezavděčíš všem. Je fakt, že první desku přijali kladně i v metalových kruzích, což u Elevating Moments asi nehrozí, ale zase si třeba najde nové posluchače jinde.
Jací by ti noví posluchači měli být?
Asi to bude trochu mladší publikum. První deska byla posluchačsky dost náročná, navíc dost ovlivněná hudbou sedmdesátých let. Teď jsme výrazně přístupnější a asi i současnější.
Jste typickým příkladem kapely, která svou hudbou není rozhodně žádný underground, ale ani se nedá říci, že by už vyloženě komerčně prorazila. Směřovali jste nahrávání k tomu, že by se to mohlo změnit? Z toho, kolik máte za sebou nejrůznějších soutěží, bych soudil, že o to celkem stojíte...
Určitě by nám nevadilo dostat se do povědomí širší veřejnosti, ale nebyl to cíl, za kterým jsme bezhlavě šli při skládání nového materiálu. Chtěli jsme sice natočit "jednodušší" album, ale jenom proto, že nás to tak teďka baví.
Jak moc vůbec své hudební snažení berete vážně? Pořád jste si zachovali mladistvé ideály a věříte, že "to přijde", anebo hudbu berete hlavně jako příjemného koníčka?
Ve skrytu duše v to doufáme. Snažíme se posouvat dál a dál, jde to pomalu, ale určitý kontinuální progres sledujeme. Hlavně je to však koníček, bez toho by to nikdo z nás nemohl dělat.
To, že nové album vyšlo na valentýnský svátek, souvisí s výše nastíněnou proměnou? Byl to váš nápad, nebo vydavatelův?
Byla to náhoda. Deska měla vyjít v polovině února a čtrnáctého bylo zrovna pondělí.
Předpokládám, že nepatříte k těm, kteří považují rock za mrtvý žánr, nicméně: v souvislosti s vaší novinkou padají přirovnání ke kapelám, kterým spíš patřilo uplynulé dvacetiletí - Foo Fighters, Silverchair, Soundgarden... Považujete se za konzervativní, nebo spíš chcete přispět k návratu té hudby?
Asi ani jedno; kdo říká, že rock je mrtvý? Ani si nemyslím, že by těm kapelám patřilo minulé dvacetiletí. Podle mého třeba Foo Fighters jsou zrovna ve vrcholné formě a Silverchair překvapují s každou další deskou.
Shodnete se vlastně v kapele na něčem, co posloucháte kolektivně, anebo se spíš se svými oblíbenci doplňujete a vzájemně ovlivňujete?
Převládá asi ta druhá varianta, ale na pár kapelách se spolu určitě shodneme, třeba právě na těch Foo Fighters nebo Incubus, Queens Of The Stone Age.
Stejně jako se promítlo "zoptimističtění" do vaší hudby, máte na novince méně temné i texty. Co je inspiruje? Nemám z nich dojem, že by v nich byla chuť sdělovat nějaké hlubší pravdy či názory, ale spíš jen doplnit atmosféru...
Vidíte, a já to vnímám opačně. Na debutu byly podle mě texty hodně snové, melancholické a měly více interpretačních rovin, ale konkrétní názor neměly, spíš chtěly vyvolávat nějaké pocity, vystavět atmosféru. Texty na nové desce podle mě nějaký názor vždycky reprezentují. Není to samozřejmě bůhvíjaká filozofie, spíš zamyšlení nad obyčejnými věcmi, ale nějaký názor tam je vždycky.
Chystáte k albu nějaké turné, nebo spíš budete nadále koncertovat průběžně?
Teď plánujeme koncertovat spíš průběžně. Šňůru jsme jeli na podzim v rámci proma nového materiálu. Teď chceme novou desku prezentovat průběžně během celého jara.
Máte mimochodem oblíbená místa, kam se rádi vracíte hrát?
Kdybych měl vypíchnout jedno město, tak kromě rodného Havířova to bude určitě Brno. Tam jsme zažili hodně podařených show.
A do Polska, kde už jste v minulosti hráli, se nechystáte?
Chystáme. Tam se nám líbilo. Navíc to máme blízko. Chceme to ale tentokrát trochu lépe připravit, aby to hraní tam mělo trochu větší dopad.
Jakou jste tam v minulosti měli odezvu?
Odezva byla dost dobrá. Mám pocit, že Poláci jsou obecně docela nároční posluchači, zvyklí poslouchat "složitější" žánry. Takže ten náš tehdejší art-rock vstřebávali s nadšením.
Zpíváte anglicky - považujete se za kosmopolitní kapelu? Anebo jinak: jsou v tom ambice nebo nedůvěra v češtinu jako vhodný jazyk k hudbě, kterou hrajete?
Kdysi jsem zaslechl takovou teorii, že opera se má zpívat italsky a rock anglicky, tak jsme se podle toho zařídili.
Jaké jsou nejbližší plány? Co vás v dohledné době jako kapelu čeká? Máte už například potvrzené nějaké letní festivaly?
Chystáme druhý klip. Bookujeme ještě nějaké termíny do prázdnin. Začínáme připravovat podzimní turné. A s létem je to těžší... Organizátoři velkých fesťáku nás zatím ignorují. Takže jsme zatím vždycky objížděli ty menší. Z letošních potvrzených můžu zmínit třeba Besedu u bigbítu v Tasově.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.