Hudební tipy
Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Aneb problémy nechané jiným

"Když dva dělají něco úplně jiného, může být výsledek v podstatě stejný," nabízí se parafráze zavedeného pořekadla. A to včetně toho, že co pro jedny bude plusem, nad tím druzí ohrnou nos. Jarní, aktuální nahrávky elektronických Skyline a rockových Prague Conspiracy jsou toho jasným důkazem.

Skyline: Fairytapes (Championship)  
http://www.skylineweb.cz/

Tuzemská taneční scéna, která si koncem minulého století a na začátku tohoto tak ráda přivlastňovala pozici toho neprogresivnějšího, nejčerstvějšího a hudebně určujícího směr, skomírá na úbytě. Generace třicátníků, vyrostlá na poslechu Radia 1 se utěšuje u dubstepu, ke kterému mají příznivci jiných žánrů asi podobný vztah, jako fanoušci Radiohead k hudbě bratrů Nedvědů - buď je nezajímá a nebo se mu posmívají. A ti interpreti, kteří přežili, jsou už jinde: Ohm Square se posunuli k popu, Tata Bojs vrátili ke kytarovému rocku, řada dalších někdejších nadějí, jako třeba Alef Zero,  se neprokopala popularitou z úrovně lokální kapely. Skyline jsou tak v pozici posledních mohykánů.

Novou deskou vlastně navazují tam, kde minule skončili. Vyzkoušeli si odbočku, a už jsou zase zpátky na dálnici. Dávají vědět, že důležitá pro ně je silná fanouškovská základna, bez které - na rozdíl od jiných, experimentálnějších či alternativnějších  žánrů - podobnou hudbu nemá smysl dělat. Mnohem víc než někomu něco dokazovat je tu tak patrná chuť bavit sebe a pochopitelně své věrné. Jak moc a jestli se jim to podařilo, se neukáže někde v pokoji se sluchátky na uších, ale na letních festivalech.

Celá nahrávka se tak nese zvukově i skladatelsky trochu v duchu retra - pocit čehosi důvěrně známého je tu všudypřítomný. Včetně v názvu avizované pohádkové atmosféry ve skladbě Fairytale Teller. Hledači nových zvuků a milovníci okamžitého následování (obvykle krátkodechých) módních trendů logicky budou zklamáni. Kapela deklarovala, že chtěla natočit veselou a chytrou desku bez toho, že by se bála popu. U poslechu se sice tak opět objevuje letitá otázka, zda slovní spojení chytrý pop není oxymoron, ale vytýkat kapele, že směřuje tímto kurzem je zhruba stejné, jako se u punkové kapely pohoršovat na bídnými instrumentálními výkony.

Odchod jednoho z frontmanů výsledek nijak zvlášť nepoznamenal, a naopak se kapele konečně ve větší míře podařilo zlomit to, s čím měly velký problém první desky - tedy dostat na nahrávku více koncertní živelnosti. Tady si nikdo na nic nehraje a nikdo nic neřeší - tady se rozjíždí večírek, a je jen na každém, jestli se bude chtít bavit a nebo nudit v přesvědčení intelektuální nadřazenosti.

Prague Conspiracy: Renegades (vlastní náklad)  
http://bandzone.cz/pragueconspiracy

Prague Ska Conspiracy vydali dvě alba a na ska & punkové scéně byli celkem respektovanou kapelou, oblíbenou pro svou koncertní živelnost. Pak se rozhodli změnit žánr, vypustili slovo "ska", ze sestavy vyhodili dechy a nakonec i vyměnili výraznou zpěvačku, neboť ta původní si pořídila rodinu. Po poslechu celé desky vcelku nepřekvapí, že má nová posila Aneta za sebou účast v "talentové soutěži".

Ponechme stranou, jak moc bylo původní směřování upřímné a nevykalkulované, když najednou z kapely padají věty o tom, že ska vlastně nikdy moc neposlouchali, a k proměně došlo prakticky přesně ve chvíli, kdy vlna ska popularity definitivně opadla. A ponechme stranou, že ska na nové desce zdánlivě nové kapely také nechybí (Where´s Michael) a dokonce představuje její povedenější pasáž. Důležitější je, že jakkoli kapelu neopustila energie a radost do života, nové skladby jsou ze všeho nejvíc... tuctové.

V jedenácti písničkách to sice všichni "hrnou" vpřed, často s až punkovou přímočarostí a zjevně si to užívají, ale najít zde cokoli, co už všichni neslyšeli stokrát, dá opravdu práci. Opravdu svěžích momentů, jako je překvapivá klávesová mezihra v Burn We Say, je bohužel jen pár. V létě na festivalu či zaplněném klubu s pivem v ruce to asi nikdo řešit nebude, a kdyby šlo o desátou desku zavedené letité party, asi by také nebyl důvod k údivu. Při jen letmém zamyšlení se ale okamžitě objevuje otázka, jestli to spojování zdánlivě agresivních kytar s až popovými melodiemi a často i vyloženě diskotékovým rytmem není až příliš poplatné první signální.

Renegades je zkrátka letní, zcela oddechová a naprosto nenáročná deska - byť řemeslně dobře provedená. Živelná nahrávka, plná rockových klišé, která funguje. Tedy pokud se posluchač spokojí s tím, že pro sdělení, hudební názor a případné skladatelské či zvukové hledání, si musí zajít někam jinam.