Podle skutečnosti
Když čtení komiksů bolí
14.09.2016 05:30 Původní zpráva
Po dvaceti letech od vydání originálu se na českém trhu objevil český překlad vynikajícího komiksu Fax ze Sarajeva kreslíře a scenáristy Joea Kuberta. Zaznamenává skutečné události v Jugoslávii zmítané občanskou válkou a snese srovnání například s klasickým "vážným" komiksem Maus.
Fax ze Sarajeva vypráví příběh komiksového vydavatele Ervina Rustemagiče, který rozesílá faxové zprávy svým přátelům a kolegům z okupovaného města. Píše se rok 1992 a jeho rodná země se rozpadá na kusy. Rustemagič společně se svou rodinou každý den bojuje o přežití, a pokud kdy v minulosti pochyboval, zda existuje peklo, teď si je jím naprosto jist.
Existuje a on je jeho očitým svědkem a účastníkem. Jeho zoufalé reporty se staly podkladem pro strhující komiks. Joe Kubert se držel reálií a pomocí realistické kresby a úsečných dialogů zprostředkoval v přímém přenosu nekonečný boj o život. Stačí pár stránek a cítíme se jako součást Ervinovy rodiny, subjektivní ladění celého díla mu přidává na autentičnosti.
Působivá je rovněž fotografická příloha, která zobrazuje všechny aktéry dění a zasazuje příběh do reálných souvislostí. Výsledkem je palčivá připomínka novodobé historie, nadšeně přijatá čtenáři i odbornou kritikou. The Washington Post psal o nejlepším komiksu roku (originál vyšel v roce 1996), Fax ze Sarajeva se může pyšnit i renomovanými žánrovými cenami Harvey, Eisner a Don Thompson Award.
Bajka o holocaustu
Naprostou klasikou a dodnes uchvacujícím dílem na poli "vážných" komiksů je počin Maus spisovatele a kreslíře Arta Spiegelmana ze Stockholmu. Jeho rodiče, polští Židé Vladek a Anja Spiegelmanovi, přežili koncentrační tábory Osvětim a Dachau. V roce 1960 se Spiegelmanovi přestěhovali do USA, kde se Art seznámil s komiksy a začal vytvářet své vlastní první pokusy. Všechny své traumatické zážitky vtělil do svého životního díla, drtivého dvoudílného komiksu Maus. Existuje jen málo srovnatelných děl, která by se tak jedinečnou a vlastně odlehčenou formou vyrovnávala s jedním z nejstrašnějších období lidských dějin.
Art Spiegelman přišel s geniálním nápadem - příběh koncipuje a vypráví jako bajku. Nacisty zobrazuje jako kočky, Židy jako myši. Zase a znovu si při čtení říkáme, že tohle přece nejsou lidské bytosti, ale "jen" zvířata - kromě myší a koček se v komiksu objevují i další druhy, například prasata. Zároveň je nám ale jasné, že tohle se opravdu stalo. Maus získal mnoho žánrových ocenění včetně Pulitzerovy ceny. Dalším Spiegelmanovým počinem, kterým reaguje na dějinné události, je komiks In the Shadow of No Towers (zhruba Ve stínu věží, které už nestojí), inspirovaný teroristickým útokem z 11. září 2001.
Pod islámským područím
Nehezkým - míněno ve smyslu "ne příjemným" a "ne odpočinkovým" - zážitkem je četba komiksu Persepolis íránské kreslířky, spisovatelky a režisérky Marjane Satrapiové. Ústředním tématem je dospívání v dobách nejtužšího islámského režimu. Ohlasy byly okamžité a vesměs nadšené, psalo se o nejlepším íránském komiksu všech dob, podobně vřele byla přijata i filmová animovaná podoba, kterou režírovala sama autorka společně s Vincentem Paronnaudem.
Strohá černobílá kresba Persopolis nezapře vliv podobně koncipovaného komiksu Padoucnice, jehož autor David B. byl Satrapiové rádcem, mentorem a spolupracovníkem. Nařčení z kopírování by však bylo přece jen poněkud nespravedlivé. Podobně minimalistický styl je vlastní všem podobně laděným komiksům a tvoří jakousi alternativu k pestrobarevným a vizuálně okázalým mainstreamovým počinům.
Po úspěchu s Persopolis přišla Marjane Satrapiová s komiksem Kuře na švestkách, který se rovněž dočkal filmové podoby, v tomto případě klasicky hrané. Režírovala opět dvojice Satrapiová a Paronnaud, hráli Mathieu Amalric (hrál například v bondovce Quantum of Solace), Maria de Medeiros (Fabienne z Pulp Fiction), Isabella Rosselliniová známá z filmů Davida Lynche a další.
Na lovu soudruhů
Do žánru politických komiksů můžeme zařadit i nedávno vydanou knihu Teorie rozpadu autorské dvojice Pierre Christin (scénář) a Enki Bilal (kresba). Obsahuje dva příběhy, Falangy černého řádu a Na lovu. Jde o ryze evropsky laděný politický thriller jak samotným námětem, tak i výtvarným zpracováním. Opět žádná oddychová četba, nýbrž pořádně studená sprcha.
Příběh Falangy černého řádu sleduje boj dvou ideologických skupin. Poprvé byl publikován v roce 1979, čtyři roky po smrti španělského generála Franka. Namístě by bylo ocitovat doslov Ondřeje Neffa, který dějovou linku stručně a výstižně charakterizuje takto: "Partička senilních frankistů vystřílí partičku senilních republikánů."
Povídka je alegorií totalitních systémů. Sledujeme několik komunistických papalášů, kteří si jen tak pro zábavu vyrazili na lov divoké zvěře. Jejich krvelačná zábava se však velmi záhy zvrhne v něco ještě mnohem krutějšího a drastičtějšího.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.