Knižní novinky: Řízky, losos a krvavý guláš
09.09.2008 12:48
Titulek trochu klame, žádný z titulů, které vybíráme z knižní produkce tohoto týdne, není kuchařka.
Nejblíže k ní má populárně naučná příručka Proč se klepou řízky od předního českého biochemika, dlouholetého vedoucího katedry biochemie na Masarykově univerzitě v Brně. Profesor Vladimír Mikeš se však již jejího vydání nedožil, zemřel loni. V knize přehledně, srozumitelně a čtivě líčí procesy, které se dějí při výrobě, přípravě a konzumování potravin, a to někdy detailně od vyklíčení semínka až po osud chlebové střídky v traktu tlustého střeva. Přibližuje, v čem jsou různé druhy úprav potravin chutné, (ne)zdravé, pozitivní účinky posilující či oslabující, vysvětluje příčiny úkonů, které při vaření děláme automaticky jako ono klepání řízků v titulu.
K tomu zvažuje případná zdravotní rizika a radí, jak je omezit (třeba u uzení), stejně tak na základě nejnovějších výzkumů prozrazuje prospěšnost třeba alkoholu (s největší pravděpodobností je alkohol v malých dávkách blahodárný jako takový, nikoli jen červené víno) a hned dodává, jak vzniká kocovina (narušení rovnováhy iontů) a jak ji nejlépe léčit (ovocnými džusy s bohatým obsahem draslíku nebo nealko pivem). A nestydí se přiznat nevědomost například v případě nesporně léčivých vlastností česneku: vědci zatím stále nedokázali najít látku, která je způsobuje. Nezapomíná ani na stravu domácích zvířat, která na mnohé potraviny reagují úplně jinak než člověk (například pro psy jsou velmi jedovaté kakao a čokoláda), a v závěru uvádí úplný seznam aditiv neboli „éček" a jejich funkci a škodlivost.
Jestliže Mikešova kniha je občas humorná bezděčně, titul i jméno autora knihy Losos pochyb slibuje vynalézavou zábavu na první pohled. Napsal ji totiž britský autor populárních sci-fi a fantasy parodií Douglas Adams (již také po smrti, sedm let) a jde o nedokončený titulní román (v hlavní roli s nekonformním detektivem Dirkem Gentlym) doplněný různými kratšími texty, zejména fejetony, cestopisnými črtami a novinovými rozhovory. Adamsovi fanoušci tu najdou jeho obvyklý suchý humor, tentokrát podstatně osobnější.
Naopak v knize Gomora humoru moc není a to, že autor Roberto Saviano ještě žije, není dáno jen jeho nízkým věkem (letos 29), ale především policejní ochranou. Ta trvá dva roky, což se přesně shoduje s vydáním této jeho zatím jediné knihy - která se však již stala v Itálii bestsellerem, vyšla v mnoha jazycích a dočkala se (což je u non-fiction zvláště mimořádné) i působivého filmového zpracování, které u nás bylo k vidění na karlovarském festivalu. A proč to všechno: protože název upomíná nejen na biblické město hříchu, ale také na mafiánskou strukturu v Neapoli, které se souhrnně říká Camorra a je momentálně patrně nejmocnější a nejnebezpečnější zločineckou organizací na kontinentě. Podle některých statistik za posledních deset let zavraždila víc lidí než všechny ostatní mafie v Evropě dohromady.
Neapolský rodák Saviano se jí zabýval dlouho, zevrubně a snažil se nejen o analýzu, ale také o syntézu, neboli zajímali ho jak kluci s pistolemi v ulicích, tak navonění manažeři, kteří peníze drogových překupníků perou po celé Evropě či vysávají dotace Evropské unie. Saviano píše reportážním způsobem, tudíž velmi čtivě až napínavě, avšak kromě osobních zážitků vychází také z policejních protokolů a sociologických studií. A podrážděná reakce zločinců svědčí o tom, že se trefil. Funguje to samozřejmě i jako dobrá reklama; pokud na to má autor nervy.
Pravidelný informativní text o knižních novinkách dotyčné tituly nehodnotí a ani jejich výběr není doporučující.
Foto: archiv, kviff.com
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.