V prostorách pražského Divadla La Fabrika a klubu Abaton se mezi 6. a 8. březnem odehraje třetí pokračování přehlídky elektronické hudby a vizuálního umění Sperm. Na několik otázek nám v den zahájení přehlídky odpověděl její ředitel Michal Brenner.
Festival Sperm definujete jako přehlídku aktuálního umění, hudby a vizuální kultury. Nejsou ale elektronická hudba a vizuální kultura hlavními složkami soudobého umění? Co všechno pro vás tento termín zahrnuje?
Letos na festivalu převažují hlavně hudební a vizuální projekty, ale kromě tradičních médií jako fotografie nebo malba nás zajímají především ty „nové" (jakkoli je ten název zprofanovaný a nefunkční): interaktivní instalace, síťové nebo sociální interakce, intermediální projekty. Příkladem může být radio-artová výstava Here2hear, která byla součástí loňského festivalu.
Téma letošního ročníku zní „confuse". Cítíte se i vy zmaten různorodostí a přehršlí žánrů či subžánrů současné hudby?
Osobně jsem žánry a subžánry přestal řešit již před jistou dobou, v hudbě se pohybuji spíš po labelech nebo přes spřízněné odkazy a doporučení, sociální sítě atd. Je to úplně nový způsob hledání hudby, což může také nejednoho posluchače zmást.
Publicisté občas píší a hovoří o krizi v aktuální hudbě. Stagnuje podle vás elektronická muzika, nebo spíš hudební showbyznys?
Stagnuje, nebo spíš se přetváří zejména systém fungování hudebního průmyslu. Umělec na jedné a posluchač na druhé straně zůstávají, ale cesta mezi nimi neboli distribuce se mění. Hudby vzniká pořád víc a jednotlivá vydavatelství, masová i specializovaná média přirozeně nestíhají, takže se situace mnohdy chopí samotní hudebníci (viz Radiohead a spousta dalších, méně známých před nimi) nebo tu funkci „filtru" přebírají právě sociální sítě a aktivní konzumenti, tj. blogy, myspace.com, last.fm a další.
Koncept festivalu je letos poměrně ambiciózní. Jak byste ve stručnosti představil oněch šest tematických pódií a bloků, na něž se mohou návštěvníci těšit?
Snažíme se, aby měl festival hlavu i patu a dal se uchopit i pro neznalce, takže je rozdělen do jasně definovatelných a popsatelných celků. Samotné bloky vznikaly spoluprací s dalšími subjekty, jimiž jsou např. festival Club Transmediale v Berlíně (blok Wasted věnovaný breakcoru a další extrémní taneční hudbě), Blip Festival v New Yorku (blok Blip, kde vystupují šílenci hrající na překonané videokonzole a gameboye) nebo noc Bulva Fabula v Roxy (blok Cinema). Kromě toho se snažíme postihnout šíři formy prezentace současné elektronické hudby s „úředníky na pódiu" z labelu Raster-Noton na jedné straně (blok DEFINE ve čtvrtek 6. 3. v Divadle La Fabrika) a naopak opulentní tanečně-hudební performace na straně druhé (blok ACT v pátek 6. 3. také v La Fabrice). A protože festival má zejména objevovat aktuální trendy v muzice (blok SHOW v sobotu 8. 3.), rozšiřovat bitevní pole a vzdělávat, poslední blok EDU (v pátek od 14 hodin v La Fabrice) bude věnován přednáškám a workshopům a je zdarma.
Na jaké jméno se vy osobně těšíte nejvíc a proč? Co považujete
za nejvýraznější dramaturgický úlovek třetího ročníku?
Těším se samozřejmě na Modeselektor, se kterými jsme jednali už dva roky a až letos to konečně vyšlo. Čekat se vyplatilo - na podzim vydali skvělou desku a jejich vystoupení zrají jako víno, v současnosti jsou jednou z nejlepších elektronických kapel. Jsem také rád, že vyšla spolupráce s vydavatelstvím Raster-Noton, bude to jejich premiéra v Čechách. A na osmibity, většinu „BLIP" umělců vystupujících na našem festivalu jsem ještě neviděl.
Jakou životnost má podle vás momentálně mimořádně vitální fenomén osmibitové scény? Považujete tuto hudbu gameboyů a rozličných herních konzolí za elektronický underground dneška?
Je to generační věc. 8-bitová scéna je tady už několik let, vychází z ní mj. třeba u nás jakž takž známý elektronik Khonnor. Díky tlaku posluchačů na hledání nové hudby, ale hlavně díky silně nostalgické reakci dnešních dvacátníků a třicátníků, kteří na všech těch atari a commodorech vyrůstali, se tento „bitpop" dostal do popředí právě teď. Nemyslím, že by se 8-bity staly novou módní vlnou, ale patřičně předžvýkané prvky se stanou nedílnou součástí pop-music, tak jako tomu bylo s hiphopem, elektrem, punkem nebo vlastně každým undergroundem; viz třeba nová deska dua Crystal Castles, jež pro mladší „myspace-generaci" objevuje již dávno objevené.
Foto: archiv Michala Brennera
